Neon Michala Viewegha

Příruční slovníček pro začínající spisovatele

(sestavený u příležitosti 10. výročí autorova oficiálního vstupu do české literatury*)

autenticita,
opravdovost, nejvyšší umělecká hodnota. A. je protikladem fabulace, tj. vypočítavého autorského kalkulu. Autor píšící autenticky samozřejmě umí i fabulovat, ale z uměleckých důvodů se fabulace zřekne, příp. z polit. důvodů fabulovat nemůže (srov. např. Jan Hanč, Jan Zábrana aj.).
autobiografičnost,
výrazový prostředek autorova exhibicionismu a narcisismu. Na rozdíl od autenticity, s níž bývá mylně zaměňována, je a. důkazem autorovy neschopnosti fabulace, tj. v tomto případě skutečné literární tvorby. Autor prózy s autobiografickými prvky pouze "opisuje" ze svého nikterak pozoruhodného života (srov. např. Viewegh Michal).
besedy čtenářské,
jedna z mnoha pochybných aktivit komerčních spisovatelů, motivovaná zištnou snahou zalíbit se čtenářským masám, místo aby se alespoň pokusili o oslovení intelektuální elity (která jimi právem pohrdá).
Bítov,
známá vinárna na Moravě (s pánským stiptýzem).
ceny literární,
bývají často různým způsobem zpochybňovány, avšak v pozadí všech denunciací stojí obvykle zhrzení tvůrci, kteří žádnou c.l. dosud nedostali. Stanovy tuzemských c. l. obsahují striktní podmínky, za jejichž splnění dostávají kandidáti přesný počet bodů ? např. převyšuje-li kandidátův román svou uměleckou úrovní ostatní prozaickou produkci daného roku, získává 3 body; k tomu porota přičte autorův věk a celkový počet dnů, po které byl kandidát hospitalizován (každý kandidát musí samozřejmě trpět vážnou chorobou). Kandidát s nejvyšším počtem získaných bodů se pak stává laureátem.
Česká republika,
poslední ostrůvek vkusu v moři literárního kýče (srov. překlady Vieweghových pokleslých děl vydávaných v dříve renomovaných evropských nakladatelstvích jako Flammarion, Mondadori či Kiepenheur/Witsch). Začínající spisovatel by si měl vážit toho, že se narodil právě zde.
četba,
marginální část kritické práce, jejíž význam bývá neúměrně dramatizován (ve skutečnosti je č. snadno nahraditelná např. kritikovým odhadem, předsudkem apod.).
čtenářské masy,
polovzdělané hordy úřednic, prodavaček, matek v domácnosti, učitelek, knihovnic, inženýrek a lékařek, které svými primitivními nároky na srozumitelnost, čtivost a zábavnost zakoupených knih, jakož i pověstnou neschopností rozlišit literární konzum od skutečného Umění drasticky přispěly k tzv. vieweghizaci literatury, tj. k jejímu celkovému hodnotovému úpadku.
dialog svižný,
na rozdíl od některých překonaných literárněvědných teorií (které d.s. považují za ne zcela samozřejmou řemeslnou dovednost autora) současná literární věda odmítá d. s. jako typický projev autorovy řemeslné machy, svědčící mj. o naprostém nedostatku autenticity.
emoce,
technický prostředek pro vytváření "prostoru pro kýčovité sebeprožívání" (Jan Lopatka), s jehož pomocí se komerční autoři vypočítavě podbízejí čtenářským masám.
empatie,
neobjektivní, zcela nepřípustný způsob interpretace literárního díla (viz. též Chuchma Josef).
etika literárních postav,
rozhodující kritérium pro uměleckou kvalitu díla. Jak správně prokázala div. kritička Terezie Pokorná, jednají-li postavy uměleckého díla v rozpo-ru s morálními představami kritika, vzniká umělecký brak (srov. např. Michal Vie-wegh: Báječná léta pod psa; Albert Camus: Cizinec; William Shakespeare: Macbeth aj.).
Fantys Pavel,
nejrychlejší český literární kritik. Přes svůj poměrně nízký věk dokáže proniknout i do těch nejhlubších vrstev uměleckého díla během pouhých několika hodin, které dělí okamžik vydání knihy od uzávěrky listu, v němž je F. P. poměrně krátce zaměstnán.
Fidelius Petr (vl. jm. Karel Palek),
lingvista. Rozsáhlými mimooborovými exkursy významně rozšířil hranice poznání současné literární vědy - mj. o poznatek, že tzv. komentované psaní není nápadně častou součástí postmoderní prózy (jak tvrdí někteří zahraniční literární vědci), nýbrž jen nápadnou součástí tzv. autorského hovadismu (srov. Viewegh Michal).
funkce literatury,
současná postlopatkovská li-terární věda rozlišuje tyto dvě základní f. l.: deziluzivní (autenticky popsat peklo zvané Lidský život) a parazitující (na kritice).
génius,
autor glosy pohrdavé
glosa pohrdavá,
mistrná interpretační zkratka; jeden z vrcholů literárněkritického umění. Podstatou g. p. (jež bývá označována za jakési "kritické haiku") je vyložit tří set stránkový román ve dvou, maximálně třech krátkých větách, ke kterým už není možné cokoli dodat (srov. Reflex, rubrika Never more; Literární noviny, rubrika Knihovnička LtN aj.).
grantové podpory,
viz závist v literatuře.
happening literární,
plnohodnotná náhražka literární tvorby, účinně využívající všeobecnou a místy až nesnesitelnou trapnost jako mocný zdroj estetického účinku (srov. Eugen Brikcius).
humor,
jeden z hlavních nástrojů vieweghizace literatury.
Hybler Martin,
psychiatr. Též přední představitel tzv. profesní kritiky, která nahlíží autora a jeho dílo optikou kritikovy občanské profese (např. kritika psychiatrická, urologická, astronomická, geologická aj.).
Chuchma Josef,
nejčtenější český literární kritik. I po mnoha letech v každodenním provozu nejčtenějšího celostátního deníku si uchovává schopnost svěžího, neotupělého vhledu do literárního textu. Je rovněž pověstný svou příkladnou imunitou vůči lidským emocím, jejichž prostřednictvím se autoři jako Michal Viewegh, Charles Dickens aj. snaží čtenáře citově zmanipulovat (důslednou nezaujatost literárního vědce si J. CH. dokáže udržet i tehdy, kdy čtenářské masy cítí upřímnou účast či dojetí). Též autor revoluční teorie, že literární postavy by bez ohledu na svůj věk, původ, vzdělání a sociální zařazení měly hovořit krásným, bohatým literárním jazykem.
ich forma,
1/ tradiční forma vyprávění v 1. os. j. č.;
2/ klíč. důkaz, že nejde o fikci, nýbrž o autorův deník.
inflace kritická,
paradoxní literárně-společenský jev, kdy s lineárně rostoucím počtem literárních kritiků hodnota a význam kritické práce neklesá (jak je tomu např. u inflace peněžní), nýbrž geometricky roste.
interpretace díla autorem,
pochybná praxe některých komerčních autorů, kteří se z neodůvodněných obav před údajnou kritickou dezinterpretací svého "díla" samozvaně pasují na jeho vykladače.
invektiva,
základní nástroj kritické práce.
Just Vladimír,
teatrolog, viz též divadelní tvorba, filmová tvorba, Chadimová Marta, jaderná energetika, Katovna, kůrovec šumavský, literární tvorba, média, televizní tvorba, tvorba lupů aj.
Katovna,
další z televizních pořadů (srov. též Tenký led, Kavárna na Pasece aj.), s jehož pomocí židovsko-zednářská mafie, ovládající Českou televizi, paralyzuje úlohu literatury na veřejnoprávní obrazovce (pravidelnou infiltrací samolibých žvanilů mezi diskutující).
"kilo pohrdání, ani gram pochopení",
metodologický axiom autorů sdružených kolem Kritické přílohy RR.
klišé,
kterákoliv věta z románu komerčního autora
komerční autor,
kterýkoliv autor knihy, jejíž náklad přesáhne 5 tisíc výtisků.
Kosík Antonín,
filozof a kritik blízký kruhům Kritické přílohy RR. Navzdory vážné duševní chorobě se již několikrát dokázal vzepnout k bezprecedentním intelektuálním výkonům, zejm. v oblasti srovnávací kritiky (statečné úsilí A. K. překonat těžký osobní handicap bývá srovnáváno s osudem známého amerického atleta Terryho Foxe, který i po amputaci rakovinou postižené dolní končetiny dokázal oběhnout celé Spojené státy).
Kritická příloha RR,
státem podporované Sdružení na podporu nezávislých kritiků (srov. např. Kosík Antonín).
kritika literární,
hybná síla literárního vývoje, klíčovým způsobem ovlivňující genezi díla i jeho čtenářskou recepci.
kýč,
kniha, jejíž náklad přesáhne 10 tisíc výtisků (např. Báječná léta pod psa, Zlaté stránky aj.).
Literární noviny,
jeden z nejznámějších para-psychických jevů v české společnosti 90. let: přestože každý týden znovu vycházejí, není možné je číst.
Mandys Pavel,
původně méně známý kritik, stoupenec poetiky tzv. undergroundu; t.č. zaměstnán v populárním obrazovém magazínu Týden. Proslavil se objevem, že literární postavy dělají vždy pouze to, co samy chtějí, a to zcela nezávisle na vůli autora, což přesvědčivě doložil na Vieweghových Povídkách o manželství a o sexu ("Oskar občas - v detailech - ironizuje sebe i své chování, Viewegh však svého hrdinu neironizuje vůbec, naopak."). M. teorie představuje kopernikánský obrat v diskusi o literární postavě a literatuře vůbec a její význam je srovnatelný s nejvýznamnějšími objevy v jiných vědních disciplínách (např. s objevem penicilinu nebo žárovky).
Mlejnek Josef,
básník a příležitostný kritik (dle momentálních pracovních příležitostí). Přední představitel tzv. homeopatické kritiky, která za nejcitlivější a zároveň nejúčinnější přístup k prozaickému dílu považuje zvulgarizované převyprávění jedné osmdesátiny jeho obsahu. Též aktivní zastánce teorie, že případná pozorná četba knihy může recenzentův předem připravený názor nepříznivě ovlivnit.
nemohoucnost sociální,
1) hlavní znak definující skutečného básníka;
2) vedle vážné nemoci druhý významný argument pro udělení ceny literární.
neomylnost literární kritiky,
samozřejmý a literární historií bezpočtukrát ověřený předpoklad kritické práce.
Novotný Vladimír,
dělník literární kritiky, vyznačující se až neuvěřitelně širokým čtenářským záběrem i vkusem. Díky jeho každodenní mravenčí literárněkritické práci je dnes česká literatura bohatší o stovky jmen neznámých autorů, kteří by bez V. N. byli zapomenuti zcela bez povšimnutí.
nuda příšerná,
intelektuálně podnětná atmosféra provázející většinu setkání s českými spisovateli a kritiky, jakož i četbu většiny českých literárních periodik. Jejím hodnotovým opakem je intelektuálně zcela sterilní literární estráda (viz též Pluháček-Reiner Martin).
Obec spisovatelů,
humanitární organizace zaměřená na materiální a zejména psychologickou pomoc starším lidem postiženým chronickým sebeklamem.
outsider sympatický,
autor neúspěšné knihy.
outsider nesympatický,
autor mimořádně úspěšné knihy.
Peňás Jiří,
druhořadý literární kritik, který se téměř vždy mýlí, a to i přesto, že neustále od někoho opisuje (viz též Helmut).
pokora,
překážka literárněkritické práce.
posthumum,
knižní dílo žijícího autora starší generace.
prostituce literární,
viz besedy čtenářské
Pluháček-Reiner Martin,
býv. voják z povolání a profes. tanečník. T. č. se neobratně stylizuje do role "předního českého neoklasicisty". Též představitel pokleslého estrádního proudu v české literatuře jakož i v životě vůbec. Coby majitel umělecky značně pochybného, ale finančně bohužel prosperujícího nakladatelství Petrov a zároveň organizátor nejrůznějších megalomanských literárních podniků (Bítov, Loď literátů, revue Neon aj.) bývá právem označován za "Viktora Koženého české literatury".
"Psi štěkají, karavana kráčí dál.",
známé arabské úsloví, kterým se někteří rádobyumělci (např. Pluháček-Reiner Martin; Viewegh Michal aj.) marně snaží nivelizovat rozhodující význam kritiky literární na genezi a recepci literáního díla.
Slomek Jaromír,
přední český kritik, stoupenec tzv. ortodoxně existenciální kritiky, která si všímá především literárních děl majících pro jejich autory značný, často až bolestně osobní význam, a klade si nad nimi následně otázku, z jakého důvodu byla tato díla vůbec napsána. Též průkopník teorieo dramatickém vlivu pravopisné chyby na kompozici prozaického díla.
slušnost,
alternativní, dnes již překonaný přístup kritika k autorovi a jeho dílu.
smysl pro humor,
vážná diskvalifikace pro práci literárního kritika. S. p. h. zabraňuje objektivnímu, nezaujatému vnímání literárního textu.
talent literární,
na rozdíl od rozšířeného laického názoru, že t. l. je výhradním vlastnictvím autora, který s ním může nakládat dle své libosti (a dokonce jej i zcela zmařit), současná literární věda správně postihuje společenskou determinovanost t.l, jenž se nemůže rozvíjet jinde než v živné půdě národního kulturního odkazu (srov. Karel IV., Komenský, Čapek, Stankovič aj.). Autor proto není výhradním vlastníkem svého t. l., nýbrž pouze jeho dočasným nájemcem (obvykle ve formě leasingu), a je povinen skládat kritikům jakožto delegovaným zástupcům národa každoročně účet, jak, kdy a proč se svým talentem nakládá.
Topol Jáchym,
významný básník a prozaik mladší generace, vzešlý z okruhu tzv. undergroundu. V posledních letech svou pravidelnou účastí na besedách čtenářských, jakož i občasnými styky s Vieweghem Michalem zbytečně ohrožuje svou morální a autorskou pověst. Též překladatel z jazyka indiánského kmene Čirikahuů.
Viewegh Michal,
povrchní humorista, přední představitel tzv. autorského hovadismu, hokynář v obchodě kulturou. Bývá též označován za "Temelín české literatury" či "génia průměrnosti" (stejně jako Adolf Hitler). Zneužívá své monopolní postavení na knižním trhu, spoléhaje se na absenci tolik potřebného antimonopolního autorského zákona. Též zneužívá primitivních pudů čtenářských mas pro své obohacení. Též zneužívá nezletilé dívky.
vieweghizace literatury,
výstižné označení pro celkovou devastaci a devalvaci české literatury 90. let.
vlastní tvorba kritiků,
přirozený rozdíl mezi vysokými nároky, které kritici na umění vznášejí, a nízkou úrovní jejich občasné vlastní tvorby (srov. prózy F. X. Šaldy, někdejší kabaretní účinkování V. Justa nebo písničky J. Dědečka) tradičně využívají někteří pokleslí autoři (např. Viewegh Michal aj.) k pokusům o diskreditaci liter. kritiky. Tyto dvě zcela odlišné úrovně však nejsou ve vzájemném rozporu - jak se snaží tvrdit Viewegh - nýbrž v dialektické jednotě.
zábavnost,
mělkost, povrchnost, nepravdivost.
záhady literární,
i přes usilovnou práci předních literárních vědců (sdružených zejm. kolem M. Špirita), slibujících brzké odhalení všech tajemství básnického i prozaického tvaru, zůstávají v české literatuře dodnes některé nevyřešené záhady (např. Čemu a proč se směje Terezie Pokorná? Kdo a proč v dětství znásilnil Jana Rejžka? Proč musí básníci tak smrdět? aj.).
záměr autorský,
komplikovaný propletenec autorových pragmatických úvah, iracionálních pohnutek, zjevných i skrytých inspirací, autorských a životních ambicí, osobních zkušeností, snů a přání. Snahy autorů o objasnění vlastního a. z. proto nutně končí neúspěšně (autor musí po vydání knihy několik hodin čekat, než mu jeho a. z. objasní některý mladý kritik).
závist obyčejná,
bývá někdy mylně vykládána jako hlavní motiv oprávněných kritických postojů vůči Vieweghu Michalovi. Stoupenci tohoto absurdního názoru do omrzení argumentují čtyřmi sty tisíci Vieweghových prodaných knih, dvanácti světovými jazyky, do kterých byly jeho knihy přeloženy, a zhruba osmi miliony korun, které si Viewegh svým psaním za uplynulé desetiletí vydělal - zapomínají však, že kritická obec se skládá výlučně z osobností, jež jsou nad nepřejícnost a závist dokonale povzneseny.

* (V září 1989 podepsal M. V. nakladatelskou smlouvu na vydání své prvotiny Názory na vraždu.)