Zde si pan Bartelmann právě
smáčí preclík v bílé kávě.
Je zasažen první ranou,
štiplavou a nečekanou.
"Safraporte, co to?" zvolá,
"to bylo odněkud zdola?!"
"Ale ne," znova si sedne,
vezme preclík, šálek zvedne,
ale ? pic! ? v tom okamžiku
zásah ? přímo do preclíku.
A ? pic! ? ostrá bolest v oku ?,
Bartelmann je z toho v šoku.
Slzy panu Bartelmannu
koulejí se po županu.
"Safraporte," povídá si,
"přišlo to zezhora asi".
Auvajz! Už se židle řítí,
prudkou bolest v nose cítí.
Posadí se, kouká. Vece:
"Tuhle šipku, tu znám přece!"
"Aha ? támhle za tou ďourou
číhá Francek se svou rourou."
Dá Franckovi konví ránu,
vráží mu rouru do chřtánu.
Starci mají rádi klid ?
vyhni se jim, nech je být!