Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. (Lev Nikolajevič Tolstoj)
"Kde jest asi Otilie?" napadlo mne. Plynový plamen se přitom zachvíval jak motýl ve větru. (V. Otomar, Otilie)
Wieland: Jednou moje paní, když jsem ji přinutil zabíti našeho milého, starého kohouta, s nožem v ruce před ním stála a jej se slovy: "Má drahá lásko, moje blaho, ty světlo mého života, mé všechno, jsi mým statkem vezdejším, mými zámky, poli, lukami a vinicemi, má nejvnitřnější bytosti, ty jsi krev mého srdce a hvězda mých očí," pomalu podřezala a sprovodila na onen svět. (H. Eulenberg, Heinrich von Kleist)
Sám osobně poznal a znal jsem dva defraudanty. Způsob jejich života byl a zůstane pro mne nezapomenutelným. (J. V. Hron, Defraudace v našich peněžních ústavech)
Pettenkofer zavřel člověka do neprodyšně zhotovené světničky, zvláštním respiračním aparátem přiváděl mu tam čerstvý vzduch a veškeré vydechnuté páry a plyny odváděl zase zvláštní rourou ven tak dokonale, že světnička naplňovala se jenom kožními výpary onoho člověka. (Vratislav Kučera, O přirozeném léčení)
Aviatikové mají většinou šoférské duše. (Marie Votrubová-Haunerová, Gabriel D?Annuzio, básník-aviatik)
Nejobyčejnější růžolící holka se svěží pletí a rosou života v očích - má desetkrát větší cenu než nějaká pětatřicetiletá kráska. (George Egertonová, Nocturno)
Byl jsem čtyřiadvacet let stár, hmotně zcela nezávislý. To znamenalo, že mohl jsem pracovati neb zahálet a oddati se požitkům, jako třeba rakouští diplomaté. (Emil Tréval, Šiva)
Pusťte konečně z hlavy zvučné, třepetavé fanfáry, jejichž zvuk letí nejčistěji jen na jaře, a raduje se i z podzimního záření slunce, které sice nerozohňuje, ale také neoklame. (Adolf Červinka, Podzimní záření)
Sluší se, aby únosce někoho pronásledoval. (Fr. Flos, Úpadek)
Jsem větší než brouk a bojím se polního hlídače. (Lucie Sovová, Bohaté ráno)
Děti jsou radost, zvláště pak, je-li jejich otcem baron Eszterházy. (J. Grunpaum, První polovice)
Vydaří-li se nalezenec, pak bývá přijat od našeho lidu s láskou. (MUDr. J. Ev. Jirásek, Import příjice do Čech)
Toho dne vykonali jsme šedesát kilometrů cesty, ale utábořili jsme se pouhých pět kilometrů od místa, z něhož jsme vyšli. Proč? (Jaromír R. Pšenka, Román afrického legionáře)
V hotelu od číšníka se dozvěděl, že Mína utonula při vyjížďce v malém sportovním člunu, jenž za náhle přikvačivší bouře roztříštil se o skálu. (Julius Skarlandt, Studie k románu)
V dolejší části náměstí ozvalo se zahýkání. Venkovan byl tam vklíněn do davu se svým vozíkem, do něhož byl zapřažen osel. (Adolf Velhartický, Vlčice)
Dejte se obejmout, začínám vás mít ze srdce rád. Rum je připraven. (E. Sokol, Námluvy)
Dejme tomu, že jsem ornitologem. Chci prozkoumati sbírku ptáků. Jest věru škodlivo, jsou-li ptáci tu vycpáni. Je to nejen mrhání penězi, ale já musím nutně počítati s myšlenkami vycpavače. (T. Huxley, Uvedení do biologie)
Vinař: "Myslel jsem, že je to Kamil, a zatím to byl předseda loveckého klubu Jarkovský." (Václav Krofta, Vějíř)
Kol hučícího vlaku prchá noc a sen. (Emil Tréval, Život a sen)