(Kaple sv. Václava ve Zlíně-Kudlově)
Nevelkou obec Kudlov, která je dnes součástí Zlína, zná jen málokdo. Přitom právě zde stojí slavné filmové ateliéry postavené v letech 1935 až 1940 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka, v nichž vznikla např. Zemanova Cesta do pravěku nebo Týrlové Vzpoura hraček. Na kudlovském Lesním hřbitově, který byl založen na základě plánů architekta Františka Lydie Gahury, je pak hrobka rodiny Baťovy. A právě František Lydie Gahura je autorem pozoruhodné kudlovské kaple sv. Václava, nevelké cihlové stavby, která by mohla být odpalovací rampou a zároveň přistávací plošinou sršivého božího modulu.
Ves Kudlov se připomíná poprvé roku 1589, její název je odvozen od koudele (kúdele), kterou zde vyráběli chudí tkalci z konopného a lněného přediva. Na skalkách ve zdejších lesích se scházely podle pověsti o filipojakubské noci čarodějnice. Staré prameny dále tvrdí, že "ve vsi jest několik studánek zázračných, co léčivou vodu mají". Léčivé studánky už dnes na Kudlově nenajdete, narazili jsme pouze na jedno mokřinaté místo, kde kdysi zázračná voda vyvěrala, ostatní léčivé prameny zmizely, snad vinou meliorace.
Pokud se do Kudlova vydáte ze Zlína, je namístě zvolat: Vzhůru na Kudlov! Kudlov je totiž v prvé řadě pořádný kopec obklopený lesy. Od zlínských městských lázní stoupáte zákrutovitou silnicí, místy dost strmě nahoru.
Prostá, ale nepřehlédnutelná cihlová stavba, postavená ve svahu u hlavní silnice, je kaple sv. Václava, jedna z mála sakrálních staveb, jež za svého života realizoval zdejší rodák, architekt František Lydie Gahura, ačkoliv projekty sakrálních staveb byly výraznou složkou jeho tvorby. Mezi první realizace tohoto druhu patřila stavba kostela v Miškovicích (1927), která je koncipovaná ještě v puristickém duchu.
Ve stejném roce vzniká kaple sv. Václava v Kudlově, svatostánek nevelkých rozměrů o půdorysu řeckého kříže, který však díky své poloze ve svahu a také díky sedmistupňovému schodišti a výraznému vertikálnímu členění působí monumentálním dojmem. Funkcionalistický pódiový templ, napadne nás. Anebo se nám paradoxně vybaví archaické řecké antové chrámky, třeba známá pokladnice Athéňanů z Delf postavená v pátém století př. Kr. Antový chrám byl podobně strohý jako Gahurova stavba - neměl boční sloupořadí, v průčelí byly pouze dva prosté sloupy. I střecha bývala původně plochá, tvořily ji trámce, prkenný záklop a násyp hlíny. Naše srovnání kaple s příbytkem pohanského božstva narušuje jen drobná zvonička. Obrazotvornost však na zvoničku nedbá a soustřeďuje se na zajímavě řešené průčelí: stylizované sloupky, uzounká průzorová okna, nad sloupky výrazné železobetonové kládí, které svírá celou stavbu jako šedá obruč. Jako by se zde snoubilo archaické s moderním. Prostor před vchodem do kaple zastřešuje betonová markýza. Je to místo, kde se většinou shromažďují věřící, neboť kaple mnoho lidí nepojme. Opět vytane na mysli archaické Řecko, kdy se lidé účastnili posvátných obřadů pouze před chrámy. S funkcionalismem kaple kontrastují realisticky pojatá boží muka. Ani se nechce věřit, že kamenný kříž a tato moderní stavba jsou dílem jednoho člověka.
Je krásný podzimní den a my obhlížíme Kudlov z oblého travnatého návrší. Červený obdélník kaple nasvícený paprsky zapadajícího slunce se vyjímá mezi žlutýni a šedými fasádami domků. Takřka mondrianovská kompozice. Na protějším kopci kubus filmových ateliérů a v polích velký oheň, seschlá nať a celuloidová pásma. Po západu slunce se na obloze objevují první hvězdy. Z kudlovských kopců se nebeská klenba jeví mnohem nižší, rozsochatá souhvězdí jako by křesala o hřebeny střech. Přivíráme oči. Z Gahurovy kaple střídavě startují a zase na její ploché střeše přistávají boží moduly. Úzkými, trubicovými okny stoupá k motorům nazlátlá tekutina. Ve tmě nad kaplí poletují dlouhá hořící vlákna koudele...
(10. 10. 1891-15. 9. 1958) se narodil v Kudlově u Zlína v rodině cihláře Gahury. Ve Zlíně vychodil měšťanku a v Uherském Hradišti se vyučil štukatérskému řemeslu. Po vyučení žil u rodičů ve Zlíně, kde se připravoval ke studiu sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, na niž byl přijat v roce 1910. Studium architektury na Akademii výtvarných umění v Praze začal v roce 1919 u profesora Plečnika a dokončil v roce 1923 u profesora Kotěry. Byl to právě Jan Kotěra, který na Gahurovy schopnosti upozornil Tomáše Baťu, když projektoval zahradní obytnou čtvrť pro zaměstnance Baťovy továrny. Když v roce 1923 Jan Kotěra zemřel, zadal Baťa Gahurovi projekt dokončit. Tak vznikl první dílčí zastavovací plán první zlínské obytné čtvrti Letná. Vrcholem jeho urbanistické tvorby je regulační plán Velkého Zlína z roku 1934. František Lýdie Gahura byl také talentovaným sochařem. Své zkušenosti a teoretické poznatky shrnul v knize Estetika architektury.