Ano, ne a proč?

Ptáme se zajímavých lidí, co je zaujalo, nebo naopak otrávilo v kultuře poslední doby...

František Skála, výtvarník

Na kulturu chodím jen náhodně, nebo v těch nejnutnějších případech, hlavně proto, abych měl klid na práci.

Můj kulturní zážitek číslo jedna z poslední doby je západ slunce nad Prahou 21. září a východ slunce pozorovaný z vlaku při návratu z Radnic 2. listopadu.

Pěkným zážitkem z léta je městečko Brtnice u Jihlavy, které se zázrakem nepodařilo komunistům zmrvit, takže si zachovalo historickou a přitom naturistickou atmosféru plnou života.

Skvělá byla výstava Aleny Kučerové v galerii Pecka pro její nehledanou, přirozenou citlivost a východní ušlechtilost v české podobě a taky výstava Cesta na Jih v Obecním domě pro naprostou profesionalitu od začátku až do konce včetně výjimečného jednání s vystavujícími. Navíc udělali krásný katalog, opravdovou knihu-šperk díky jednotě obsahu, grafického i technického provedení.

A koupil jsem si výborné cédéčko, které produkoval Ry Cooder. Jmenuje se Buena Vista Social Club a hrajou na něm samí staří kubánští muzikanti. To je opravdu skvělá muzika.

Lucie Vopálenská, publicistka

Kultura je široký pojem, pod kterým si představuji téměř vše od pěstování kytek až po telefonování. Zůstanu-li u běžného pojetí toho slova - tedy u divadla, výstav, knížek a koncertů - pak mě zas a znova překvapuje, že tyhle záležitosti lidi ještě pořád dost zajímají a že si na ně i v této hektické době kdekdo dokáže a chce udělat čas. Těší mě, že nevymřela olejomalba, tradiční materiály, že vedle internetu pořád existují knížky, že tu pořád jsou malá divadla, kde se třeba deset lidí na pódiu snaží zaujmout o málo početnější skupinu diváků. Nedávno mě v Praze Na Zábradlí zaujalo představení Plukovník Pták v režii Petra Lébla, které bylo simultánně tlumočeno do znakové řeči neslyšících. Je fajn, že i hluší mohou zajít do divadla a něco z toho mít.

Viola Fischerová, básnířka

ANO:

Na prvním místě knížka malířky Hany Fouskové Jizvy. Krátké, patrně deníkové záznamy a verše. Jak krutý, podivně po svém žitý život. Jak uhrančivá poezie. A próza jako vyrytá do kamene. (Vydal FOCUS Myklub, Sdružení pro péči o duševně choré, Nezvalova 662, 460 15 Liberec.)

Esej švýcarského filozofa Hanse Sanera Umění zemřít (Revolver revue 41/99). Saner byl po léta osobním asistentem Karla Jasperse, tudíž i svědkem jeho dlouhého zápasu se smrtí. Je to zpráva o tom, jak i jednotlivým krokům vlastního rozpadu lze stále ještě vnutit pozitivní předznamenání. Esej o smrti filozofa.

Jednou se vyplatilo zapnout si televizi. Na ČT 2 vysílali dokument o mladém ruském klavíristovi Jevgeniji Kissinovi. V odstínech jeho tónů člověk skutečně slyšel zázrak talentu a hudby. Ale i obraz se vyplatil. Byl na něm chlapec "krásný jako krása".

NE:

Nedělní Sedmička na Nově.
Profesor Knížák coby sebejistý a v sobě zhlédnutý dinosaurus, v polemice s obratným (a připraveným) hadem, komunistickým poslancem Filipem. Výsledek - učiněný skvost!

Igor Ardašev, klavírní virtuos

Právě jsem slyšel na cédéčku klavírní trio Dmitrije Šostakoviče. Hrají je pianista Olli Mustonen, houslista Joshua Bell a cellista Steven Isserlis. Jejich interperetace je skvělá; ohromně zajímavá muzika. Musíte ji slyšet víckrát, stále je co objevovat.

Další věcí, kterou skutečně stojí za to slyšet, je nahrávka Brahmsových violoncellových sonát s cellistou Mischou Maiskym a pianistou Pavlem Gililovem. Obdivuhodná práce s tónem a dynamikou.

Ján Sedal, herec

Našel jsem nedávno na zemi rezavou spirálu. Když jsem ji přinesl domů a položil na bílý papír, tak jsem pochopil, že v té spirále je uložena obrovská síla ducha. No, vidíte, ležela na zemi a nikdo si jí nevšímal. To je můj kulturní zážitek poslední doby.

Kromě toho mi udělal radost snímek Zálesák, který jsem nedávno viděl v televizi, a Min Tanaka pro svoji nekompromisnost spojenou s velkou znalostí lidského těla.

Moje "ne" patří našim nakladatelům: pociťuju zjevný nedostatek překladů ruských básníků, například Chlebnikova a Cvetajevové. Stále mne také pohoršují pořady vysílané televizí Nova - jeden z nejstrašnějších je "Áčko". Všechno je na něm "pseudo".

(Připravil: MaRe)