Foto: MaFa - Dan Materna
Stará historie, spolehlivá jako kolotoč: Národ, jenž léta úpí, nadechne se opojné svobody, nádenicky si vykasá rukávy - a vyčistí milovanou zemi ode všech kamenných symbolů starých časů. Samozřejmě, nestačí kácet a klučit po náměstích, padnout musejí i pomníky legislativní. Staré paragrafy je třeba rychle vymést jako smetí, nová doba totiž žádá zcela odlišný přístup. Reglementární dohled c.k. úřadů nad prostitucí, tedy především nad veřejnými domy, které tak jak tak byly nejčastěji výnosnými trafikami pro české konfidenty a práskače, vezmiž čas... Alice Masaryková, poslankyně, přichází do Českého parlamentu se zákonem, který nakonec projde pod poněkud cudnějším názvem Zákon o potírání pohlavních chorob, ale každopádně ruší státní dozor nad prostitucí.
V době před projednáváním zákona se nechá "Tatíček" slyšet, že největší a nejsvětější práce, které se může česká žena ujmout, je boj proti prostituci, tj. boj za vymanění, očištění a povznesení pohlaví. Soudě podle toho, jak věci vidí deset let po přijetí zmíněného aboličního zákona (1932) tehdejší policejní vrchní rada Jan Schneider (viz Neon -1/99), břímě, které složil T. G. M. na záda českých žen, bylo příliš těžké; prostituce se nekontrolovatelně rozlezla do všech oudů mladičké demokracie, bujela (zvláště za času hospodářské krize) přímo na ulici, bujela ve vinárnách, v tzv. ateliérech, v soukromých bytech.
Dnes je s prostitucí situace podobná, ale po sexuální revoluci let šedesátých už tlak na řešení tohoto problému není tak silný...
V první polovině devadesátých let - říká poslanec Petr Koháček - se tohle téma v ústavněprávním výboru probíralo a v podstatě se tehdy řešil problém, který přinesl už konec osmdesátých let. Přestože za komunistů prostituce oficiálně neexistovala, nabyla v posledních letech před Listopadem takových rozměrů, že bylo třeba něco udělat. Nejsilnější podněty přicházely od starostů příhraničních obcí, a tak se řešilo především téma, jak ji vytlačit alespoň z ulice. Bohužel se brzy narazilo na rozpor, který tehdejší poslanci nedokázali překonat: přijmout zákonné normy o prostituci by totiž v podstatě znamenalo prostituci legalizovat. A do toho se nikomu moc nechtělo, takže na plénum se věc nikdy nedostala. Na jedné straně stáli hlavně lidovci, kteří tvrdili, že je nemravné, aby se stát jakkoli účastnil věcí spojených s prostitucí, na druhé straně třeba kolega Jaroš z Hradce Králové (ODS) prosazoval dost razantně, aby byla legalizovaná prostituce ve veřejných domech - a všude jinde aby byla zakázaná.
Je zde ovšem ještě jedna maličkost, díky které zřejmě zákon o prostituci asi na pořad dne hned tak nepřijde. Každý z nás má možnost obrátit se s jakoukoli zákonnou iniciativou na jakéhokoli poslance. Petr Koháček ale připomíná jednu důležitou věc:
Pokud nějaký občan přesvědčí poslance o svém záměru, zapálí ho pro věc, má šanci... Odlišné kategorie v uvažování toho poslance ovšem jsou být ochoten a potom taky být schopen. Poslanec sice může předložit sněmovně vámi nachystanou zákonnou normu, ale řadu otázek, které ho potom pravděpodobně na plénu potkají, už bude muset zodpovědět sám. Takže záleží i na tom, zda bude mít fyzický čas prostudovat příslušné podklady, danou literaturu této problematiky, prostě to, co by měl znát, když přichází s návrhem zákona. Je důležité chápat širší souvislosti, historii, být schopen odpovídat na úrovni a věc obhájit.
Hle, úskalí. Svobodných poslanců, kteří by si ještě dejme tomu mohli dovolit - čistě kvůli profesní dokonalosti - do tematiky hlouběji proniknout, je ve sněmovně pár, v ústavněprávním výboru, který zřejmě jako jediný připadá do úvahy pro občanskou iniciativu výše zmíněného typu, není momentálně ani jeden.
Myslíte si - ptám se Petra Koháčka - že by občasná návštěva bordelu mohla pošramotit kariéru českého politika? V minulosti přece takové lepší podniky navštěvovali mladí monarchové i ctihodní senátoři.
Ta věc je nebezpečná především velmi vratkým právním statutem těch podniků u nás, ale jinak si myslím, že pokud bychom se ohlíželi pouze na stav vědomí společnosti... Pokud by to nemělo souvislosti třeba s rozvrácením nějakého jiného manželství, tak by to podle mě nebyl zásadní šrám na štítu českého politika.
O možnostech občanských iniciativ ve věci nových právních norem jsem nemluvil náhodou. Při práci na této kauze jsem přišel na myšlenku, že by stát mohl a měl prostituci nejen legalizovat, ale za určitých okolností by ji mohl dokonce přímo dotovat. Konkrétní průzkumy, které proběhly na Západě, dokládají, že vzdor všem feminizačním hnutím jsou "ohroženějším druhem" muži, kteří se vlivem neúprosných biologických principů ocitají na sociálním chvostě daleko spíše než ženy. Jsou bez práce a bez prostředků, což je tlačí na pokraj kriminálního způsobu života. Protože jsou bez prostředků, zůstávají také bez ženy, a nevybitý pohlavní pud zvyšuje jejich agresivitu... Sociálně slabý muž bez ženy je z konvenčního pohledu velmi nebezpečný živočich. Levné veřejné domy (ano, třeba i dotované státem) by jednak měly největší šanci v boji proti pouliční prostituci, jednak by se na ně dalo pohlížet též jako na součást boje proti kriminalitě.
To je otázka velmi sporná - oponuje Petr Koháček. Já jsem se svého času věnoval problematice vězeňství. V zahraničí existuje řada modelů vězeňství a samozřejmě se velmi důkladně zkoumá, jaký mají dopad různé resocializační programy. Bohužel v zemích, kde věznice vypadají spíš jako hotely se sportovním vyžitím, je efekt tímto vyvolaný asi 3% až 3,5% úspěšně a prokazatelně resocializovaných vězňů. Čili evidentní neúspěch. Takže je jasné, že obrovské částky, které sem stát investuje, se nevyplácí. Já sám bych asi těžko zvedl ruku za to, aby peníze daňových poplatníků šly na tento účel. Stejně v případě, o němž jste mluvil, by bylo velice problematické prokázat efektivitu takto vložených peněz. Nicméně - když jsme se kdysi zabývali ve sněmovně otázkou pornografie, která také řadu potenciálních agresivních jedinců zmírnila, ukázalo se, že stejně nikdo nemá k dispozici relevantní číslo prokazující, kolika případným znásilněním bylo zabráněno nebo kolik jich to naopak vyvolalo. Ale jinak musím říct, že sám se domnívm, že nám nakonec stejně nezbude nic jiného, než jít systémem prostituce jako živnosti a pouze ve veřejných domech, což umožní celou řadu věcí včetně lékařských pohlídek, včetně kontroly i daňových odvodů. Zároveň se takovým zákonem dá možnost policii velice účinně zasahovat proti tomu, co chceme vymýtit, tj. dostat prostituci z ulic a silnic, která obzvlášť v severních Čechách má opravdu ošklivé průvodní jevy. Myslím, že ta cesta nemůže vést jinudy, ale obávám se, že udělat bordel pro nemajetné je opravdu omická představa.
Poslanec Marek Benda patří i při svém mládí k poslancům nejzkušenějším a členem ústavněprávního výboru je už devět let. Jeho programově konzervativní názor na věci spojené s prostitucí lze vnímat dvěma způsoby - sám nevím, ke kterému se přiklonit: buď je můžeme považovat za "povinné" moralizování, nebo naopak za přístup předbíhající dobu v tom smyslu, že účast státu na životě lidí by měla být podstatně nižší, než je:
Prostituce tady prostě je a já si ani nemůžu myslet, že s ní něco udělám - říká Marek Benda. Nevím o kultuře, která by se bez prostituce v nějaké podobě obešla. Zastávám ale názor, že je nemravné, aby ji stát jakkoli legalizoval. To, že ženy prodávají své tělo, není žádná legrace, a já opravdu nevím, jestli k tomu může dát stát souhlas.
Není tohle ale celkem evidentní alibismus státu - ptám se. Souhlasím s tím, co říkáte, i když bych to formuloval asi jinak. Řekněme, že státu opravdu není nic do toho, co dělá ten který člověk se svým tělem, ale z prostituce přece pocházejí další problémy, které přesahují jednání jednotlivých osob. Žádosti a prosby starostů příhraničních obcí, pro něž má ten problém už velmi praktickou úroveň, zavdávají myslím důvod k tomu, aby stát nějak zasáhl.
Já se ale nedomnívám, že by měl stát dávat prostituci právní rámec. Co je to volání po právním rámci? To je z devadesáti procent volání po tom, aby se "pohádkové" příjmy, které prostitutky mají, zdaňovaly. Ale způsob, jakým jsou ty peníze nabyté, je sporný, hříšný a v podstatě ženě strašně ubližující. Proč bychom to ještě měli zdaňovat. Já s tím prostě mám problém. To je velmi podobné úvahám o zavedení státní distribuce drog a jejím zdaňování. Respektuji, že to ve společnosti je, ale nechci do toho zasahovat. Přestože moderní státy mají tendenci mluvit do těchto problémů, my bychom se touto cestou vydávat neměli. Myslet si, že problém, který ve společnosti existuje už tisíc let, vyřešíme legislativou, je mylné.
Je možné to vnímat tedy i tak, že skutečně moderní stanovisko státu tkví v tom, že tam, kde není stavu upravit věci k lepšímu, je rozumnější vůbec se do věci nemíchat?
V tomhle případě bych skoro řekl, že ano. Jiná věc jsou trestné činy, které se na prostituci vážou - ty samozřejmě stíhejme; a tady je paragrafů dostatek.
Nakonec ještě předestírám Markovi Bendovi podobnou tezi jako jeho kolegovi Koháčkovi... Státem dotovaná prostituce?
No to mi tedy připadá úplně absurdní. Myslím si, že zásadní problém tohoto státu je právě v množství sociálních podpor, v tom, že vlastně dáváme peníze lidem za to, že nedělají. Státem dotovaná prostituce mi připadá jako hodně komická úvaha.
Poslanec Petr Koháček uprostřed kruhu. Foto: MaFa - Jan Hrouda
Tváře v poslanecké sněmovně se obměňují; Marek Benda (uprostřed) ale patří mezi stálice. Foto: MaFa - Dan Materna