Funk v Černošicích: zleva Fred Wesley, Ondra Brousek (Monkey Business, klávesy) a Roman Holý
One more time, please, ozval se jednoho mrazivého, prosincového večera z reproduktorů domácího studia v Černošicích klidný hlas s jižanským akcentem. Patřil jednomu z členů dechové sekce, černošskému trombonistovi. Nikdo na slova na první pohled dobrosrdečného tlouštíka nic nenamítá. Zdánlivý poklid je však ten tam v okamžiku, kdy přiloží k ústům svůj nástroj. Vzduch najednou prořízl ostrý a nekompromisní zvuk. Charakteristicky přesným frázováním se přihlásila o slovo živoucí legenda amerického jazzu, rhythm & blues a především funku, Fred Wesley. Možná to bude znít trochu nadneseně, ale jeho přítomnost v českém studiu je asi takovou událostí, jako kdyby si s českými rockery přijel zahrát takový Eric Clapton.
Pozoruhodná je také skutečnost, že Fred Wesley přijel těsně před Vánocemi do městečka kousek za Prahou proto, aby nahrál dechové party na debutové album téměř neznámé české funkové kapely Monkey Business. Spokojený duchovní otec skupiny a neúnavný propagátor funku v českých zemích Roman Holý mi po prvním nahrávacím dnu pomohl rozplést záhadu Fredova zjevení v Černošicích i okolnosti vzniku celého projektu:
Tahle kapela vznikla v podstatě asi před půl rokem, když jsme po dlouhých letech hledání konečně našli ty správný lidi, kteří cejtěj takovou muziku, kterou chceme dělat, a navíc jsou i příjemný a spolehliví. Nebylo to vůbec jednoduchý. S bubeníkem Martinem Houdkem a baskytaristou Pavlem Mrázkem jsme se po nějakých spoluhráčích poohlíželi tak tři čtyři, možná pět let.
Původní nápad byl, že si vedle JARu udělám nějakou sranda kapelu, která by hrála taneční muziku. Nakonec se to zvrtlo úplně jinak a vznikli Sexy Dancers. Ale ta myšlenka zahrát si s někým jiným tu zůstala. Úplně nejtěžší bylo najít zpěváka. Už jenom proto, že po spolupráci s Danem Bártou se těžko slevuje. Vlastně je hrozně těžký smířit se s tím, že už tu nikdo tak dobrej není. Už jsme to snažení málem zabalili, když tu jsme čirou náhodou natrefili na Matěje Rupperta. Je to jednadvacetiletej mladej čenda, kterýho jsme si vzali na zkoušku a k našemu šoku zjistili, že jsme narazili, podle mýho názoru, na naprosto nevídanej talent. Stabilní sestavu doplňuje druhý klávesista a herec Ondřej Brousek a kytarista Olda Krejčoves.
Dali jsme si pracovní název Monkey Business, protože to v angličtině znamená z prdele kšeft nebo taky něco hodně nepovedenýho. Už proto, že jsme si říkali, že taková hudba tady nemá žádnou tradici a pokud to vůbec někam uplacírujem, asi to stejně bude hodně blbej kšeft. Naštěstí nám dali maximální důvěru u Sony/Bonton Music, snad proto, že jsem u nich už natočil dvě desky JARu a Sexy Dancers. Nový zpěvák? Zeptali se. Dobrý, běžte do toho.
Písničky jsme připravovali asi dva měsíce a teď jsme ve studiu. Asi polovinu jsem složil sám, zbytek je kolektivní práce. Už v průběhu příprav jsem pojal nápad: Co kdyby jsme se konečně podívali na věc trochu jinak a zkusili zaměřit pohledy někam dál než do Klatov? A tak jsem obeslal několik lidí, respektive mi šlo především o dva, o Freda Wesleyho (dneska s náma točí) a o mýho strašně oblíbenýho kytaristu Davida Williamse. Ten už natáčel s Madonnou, Herbie Hancockem, nahrál Thriller s Michaelem Jacksonem, prostě neskutečnej zabiják. Už před rokem jsem mu poslal do jeho studia nahrávky Sexy Dancers a on obratem poslal zprávičku, že naše hudba je fajn. No a včera jsme mu posílali pásky do Los Angeles. Začne natáčet zejtra a podle mýho by to takový střelec jako on mohl mít hotový tak za odpoledne. Doufám, že to budeme mít do Vánoc zpátky.
Tím jsme se rozhoupali k tomu nebejt připosraný a už předem si říct, že je to přece šílenost, aby chlap od Jamese Browna jel do Černošic. Poslal jsem Fredu Wesleyemu velmi slušnej a obdivnej dopis a zeptal se, jestli to není troufalý žádat ho o spolupráci, a on odepsal, že jeho posláním je rozšiřovat funk a r & b a jazz do všech končin světa a že je rozhodnutej pomoc mladejm a nadšenejm hráčům, kteří to myslej opravdu vážně. Podle mě ale neměl ani tušení, do čeho jde. Ale asi se mu líbil ten dopis a nahrávky JARu a Sexy Dancers. Napsal nám, že naše funkabilita je docela v pořádku a že se těší do Prahy. No pak přijel a pořád netušil, co ho čeká. Ještě v taxíku se pro jistotu ptal, jestli ti kluci, co s ním budou nahrávat, přečtou partituru a jestli vůbec umíme noty. Nakonec to pro něho muselo být příjemné překvapení, protože dvě písničky, na který jsme měli peníze a který jsme mu zaplatili, jsme nahráli asi za dvě a půl hodiny. A Fred se tak rozjel, že nám jednu písničku udělal zadarmo, čímž jsme ušetřili si dva tisíce dolarů, a vypadá to, že nám zítra něco i nazpívá. Je evidentně v klidu a spokojený, že se nedostal do nějakejch šílenejch rukou, jak možná původně čekal.
Fred Wesley se poprvé ocitnul v centru funkového dění koncem šedesátých let, když se stal na přímluvu kamaráda členem orchestru Jamese Browna. Funk už v té době měl za sebou více jak desetiletý vývoj. Výraz pocházel z černošského slangu a znamenal sexuální vzrušení. Po hudební stránce se zpočátku jednalo o fúzi hard bopu s blues a s prvky gospelu. V průběhu šedesátých letech se pod inovátorským vlivem Jamese Browna otočil funk čelem k taneční hudbě a od té doby opravdu spolehlivě a neomylně působí na všechny příslušné smysly. Postupem času se živočišné vibrace funku staly inspiračním zdrojem pro mnohé nastupující hudební směry, včetně rapu a hip hopu. Jeho vliv je dobře slyšet u tak rozličných umělců, jako jsou Public Enemy, George Michael nebo Sinéad O?Connor.
James Brown rychle pochopil Wesleyův talent a postavil ho do čela nové kapely Jbs. Ta nahrála v roce 1973 velký hit s výmluvným názvem Doin? It To Death. O něco později si Fred Wesley na čas odskočil ke konkurenční funkové organizaci Parliament/Funkadelic, v jejímž čele stál George Clinton. Opět se opakovala podobná situace jako u Browna. Wesley dostal pod taktovku činnost dechové sekce. Jeho skladatelský a aranžérský vklad pro rozvoj funku v sedmdesátých letech by se dal bez přehánění označit za nepostradatelný. To nejlepší však mělo teprve přijít. Wesleyho samostatné sekci the Horny Horns se kvalitou dodnes může rovnat snad pouze kvintet Tower of Power.
Během své kariéry se Fred Wesley podílel na natočení mnoha desítek alb. Kromě sólových funky projektů a nepřeslechnutelné účasti na albech Jamese Browna a George Clintona podpořil ve studiu několikrát svého přítele, kytaristu Curtise Mayfielda, a mnohé další, např. taneční skupinu Deee-Lite, rockery 10.000 Maniacs nebo experimentální projekt Material.
Nahrávání s Fredem v Černošicích nemělo podle Romana Holého chybu:
Probíhalo to úplně nádherně, přestože z dechový sekce mluví anglicky akorát Kája Růžička. Měli jsme tu sice překladatele, protože jsem se bál komunikace, ale ta hudební řeč je tak jasná, že žádné problémy nemáme. Fred ukazuje, gestikuluje, řekne si, když chce něco udělat znovu, dá nám vědět, co bylo dobrý. Ze začátku jsme sice byli všichni nervózní, aby nás s tím neposlal někam, ale měl demáče a přijel výborně připravený. Včera jsme byli na večeři, hned jsme se příšerně zčadili a on potom večer napsal v hotelu partitury. Když dnes přijel, byl příjemně překvapený, jak ti kluci hrajou. Není divu, jsou to všechno zkušení jazzmani. Bylo to šíleně rychle hotový. Je to zlato.
A teď si představ, že když poprvé slyšel naše nahrávky, údajně prý prohlásil: To přece není možný. Tohle přece nemůžou hrát Slovani!
Po závěrečném míchání v lednu by album Monkey Business mělo vyjít v průběhu března. O měsíc později vyráží kapela na měsíční turné, které v rámci projektu na podporu jazzu a funku podporuje firma Ballantine?s. V plánu jsou také tři singly v angličtině určené pro evropský trh.
V českém prostředí zatím funk díru do světa neudělal. Roman Holý však obavy o budoucnost nemá:
Já se tím zabývám systematicky už nejmíň deset dvanáct let a nikdy to moc velký odezvy nemělo. Většinou jsme byli rádi, když i se známými a kamarády přišlo někam do klubu tak dvě stě, dvě stě padesát lidí, to bylo maximum. Nedávno ale nastal obrat. Už přes dva roky se situace mění k lepšímu. Svoji roli hraje i to, že lidi tu muziku dřív neznali. Teď můžeš jít každej měsíc do Lucerna Music baru na naprosto špičkovej koncert fusion music nebo jazzu. Najednou to tu máme a šíří se to jako lavina. Je to jednoduchý, když už si k tomu někdo čuchne, těžko pak bude poslouchat Evropu 2 nebo Oldfielda. Jak to lidi objeví, musí tomu propadnout. Je v tom energie, je v tom sprostota, je v tom všechno. Pro Monkey Business jsme udělali i nějaké české texty, abysme byli víc komunikativní. Navíc je tam nová tvář, nový zpěvák, jaký tady od zjevení Dana Bárty nebyl. Myslím, že ten by mohl s lidma pořádně zatřást. Ale předpovědět se to nedá nikdy. Zajímavý je, že problémy jsou spíš u nás. Až desku vydáme a bude mít nějakou odezvu troufám si tvrdit, že nebude příliš obtížné probojovat se do klubů po Evropě. Ale bez ní by to nešlo.
Předtím nás ale čeká ještě jedna příjemná věc. Náš sponzor oslovil Candy Dulfer, jestli by neměla chuť zahrát si s jednou mladou českou kapelou. K tomu dodal, že už s nima hraje Fred Wesley. Prý vyvalila oči a nemohla chvíli popadnout dech. Musel to pro ni být pořádný šok. Fred a jeho Horny Horns jsou její největší modly a oblíbenci. Hrají s ní na dvou deskách. Prohlásila, že jí stačí jeden telefonát od Freda a můžem okamžitě přilítnout do Amsterodamu, aby nám tam mohla natroubit jedno sólo. Určitě tuhle příležitost nenecháme plavat.
F. W., Franta Kop (Monkey Business, plechy), R. H.
Fred Wesley překračuje studiový práh
Roman Holý: Bylo to na jedničku
R. H.
F. W. & F. K.
Úplně vlevo externí saxofonista, jazzman Kája Růžička