Ninlo, je sobota 10 h. dopol. tvé psaní přišlo. Ale jaké, to není útěcha, to je zoufalství! Já se snad bolestí zblázním! Ninlo, živote můj, strašně je mi, úzko, Ježíši Kriste, úzko až k smrti. Ninlo, já nemohu bez tebe být živ! Ať si lidé říkají, co chtějí, co je mi do nich. Vrať se, vrať se, uteč Ninlo, Linchen, zbožňovaná, ZBOŽŇOVANÁ, uteč. Posílám ti peníze, vezmi je a přijeď ke mně. Zde už lidé si říkají, že se vrátíš, jsou už na to připraveni, vrať se, vrať se hned. Prvním vlakem přijeď Ninlo. Všem se dá pomoci, přítel tvůj v Jičíně též ti pomůže. Dal jsem mu udělat krásné Exlibris od Váchala. A ještě udělám. Ninlo, vrať se! Hleď, jsi dvakrát pojištěna, nebude ti zle. Kdybych umřel, máš dům, a ode mne budeš mít moc peněz. Mé jmění v obrazech je dnes veliké, to vše bude po mé smrti tvé. Vrať se, vrať se, já žiju jenom tou myšlenkou, že se vrátíš, že najednou se otevrou dvéře a budeš tady. Tvá matka stůně a ty se tam raduješ a nevdána spíš denně s cizím člověkem, je to ten, který ti psal a tys mě zradila s ním! Víš, jak jsi ty hochy s sebou přivezla a já ti dal jeho psaní bez adresy? Chtěla jsi ji, že mu vynadáš, že je to drzost, žes mu ani ruky nepodala ve vlaku ? a já ti adresu dal. Ujela jsi mi, neřekla: Zrazuji tě, vdávám se, až tvá matka mi to řekla 20. 5. druhý den a já myslel, že omdlím, že mě někdo sekyrou udeřil do hlavy... A hned mluvila o tom, co jí jsem dlužen. O penězích!!! v té chvíli, kdy já volal bolestí; o penězích. Já utekl do knihovny a tam bolestí zmíral a když jsem se vrátil, byla pryč a 20 K leželo na stole, že jsem je přeplatil, že vrací... A Tys Ninlo byla pryč. Já bláznil, šílel, nejedl... Co ti řekl John, je lež, nikoho jsem neměl, až v srpnu teprve služku a ta mi utekla, vydřiduška. Ležel jsem bezmocně a ona slyšela, jak fantazíruju a mluvím jen o Ninle. Sama řekla: Kdybych mohla, přivedla bych Vám Ninlu, protože ji tak zbožňujete.
Ninlo, mně se třesou ruce. Já jsem ještě nemocen a uzdravoval jsem se jenom NADĚJÍ, že Ninla se vrátí, že už mi psala, že mne dosud miluje a že psala "viellecht findet sich ein Auswag"... a vrátí se. Ninlo, zapřísahám tě, zruš to zasnoubení, ujeď, napiš mu, že ho nemiluješ, že s ním nebyla bys šťastna, že myslíš na smrt, vrať se, hned, hned, čím déle tam zůstaneš, tím je hůře, tím více nebezpečí hrozí! Vrať se, přijeď ke mně. Odtud napíšeš rodičům list. Uteč jak jsi, trochu prádla si vem a přijeď, já ti všecko koupím sám. Ničeho se nehroz, k dr. R. pojedeš a budeš zase zdráva. Posílám ti 200 K na cestu. Jeď dnem i nocí a rovnou sem ke mně. Na lidi nic nedbej, chvilku klepou a přestanou, budem živi šťastně, budem si teprve vážit štěstí a spokojenosti. Linlo, vrať se. Hleď, já ti vše a moc odpustil! Našel jsem tu kupu milostných dopisů tvých od Němců i Čechů, byl jsem z toho po-lomrtvý bolestí, a i to jsem odpustil, Linlo, nehněvám se, vrať se. Telegrafuj mi hned jak jsi se rozhodla. (Telegrafuj: F. úřad. Ano.) to stačí.
Vdášli se ale, věz, že jsi mě zahubila i já umru. Já uschnu, umru. Jíst ne-budu, ztratím se z Bezděkova, kde vše mi Tebe připomíná, a výčitky svědomí i Tebe zabijou. Ninlo, zradila jsi mou nesmírnou lásku, zradila jsi mě, naprav to, vzpomeň, co jsi mně, žes má Žena. Že co pášeš, je cizoložství. Vrať se, Ninlo má. Živote můj! Ó straš- ná slova: Živote můj, za tebou žiji, v tobě, skrze tebe, bez tebe umru. Vrať se, uteč, rozhodni to krátce. Har- monium čeká na tebe. Já celý den stojím před tvým obrazem, to je má útěcha jediná, a slzím bolestí. Srdce mě bolí, Ninlo, srdce mi puká. Za-chraň mne i sebe, Ninlo, uteč, přijeď! Tvůj, celý Tvůj.
(Píšeš, žes mne čekala v Br. Proč jsi mi nepsala? Zde se říkalo, žes hned odjela do Slovenska. A rodiče tví mi adresu dát nechtěli. Co jsem měl dělat? Jen trpět a stonat. Vždyť já stůňu od 19. května!!)
Jsem sám, nikoho tu není. Hynu, hynu, Bože, já se zblázním zoufalstvím! Ty dny nekonečné, noci, nespím, pořád Sám, Sám, bez Ninly a ona tam spí s cizím člověkem! Srdce mi to rve, Bože, proč mě tak mučedníka ubohého na kříž přibíjíš!
Třetí den dojde psaní sem.