Úvodní slovo

Koncem léta 1989 jsem shodou okolností začal spolupracovat se samizdatovou Střední Evropou - moravskou verzí, z níž potom vznikl jeden z prvních polistopadových "nezávislých" časopisů Pro-glas. První číslo Proglasu vyšlo už v lednu 1990; Jirka Kuběna a já jsme byli jeho kulturní redaktoři.

V září 1991 jsem nastoupil jako šéfredaktor do tehdy lidoveckého nakladatelství Petrov a poté, co zákon zakázal politickým stranám podnikat, přešel Petrov do mých vlastních rukou.

Koncem roku 1998 jsem konečně nabyl dojmu, že provoz nakladatelství je natolik stabilizovaný, že mohu většinu energie vložit do projektu, o kterém jsem přemýšlel už několik předchozích let. Do "svého" časopisu.

Časopis jako Neon samozřejmě nedělá jeden člověk, takže "dělat svůj časopis" znamená především možnost pracovat se "svými" lidmi. V tomto ohledu lze považovat za - neobvykle dlouhou - overtúru k vydávání časopisu celou mou nakladatelskou osmiletku, protože právě okolo Petrova se ne na česky obvyklé bázi "strýčci a spolužáci", ale zato v duchu goethovské "spřízněnosti volbou" během let utvořila společnost lidí, z nichž někteří jsou mými přáteli a ostatní patří k těm, které respektuji a nezřídka obdivuji. Právě z tohoto "petrovského okruhu" vzešlo i tvrdé jádro Neonu, tedy lidé, kteří se na vzniku časopisu podílejí bezprostředně: Ivan Wernisch, Petr Stradický ze Strdic, Přemysl Rut, Petr Koťátko, Michal Viewegh, Jiří Kratochvil... Nováčkem v týmu je Bogdan Trojak, který je z nás ze všech nejmladší - a tudíž daleko nejvýkonnější. Ideální šéfredaktor.

Poslední dodatek k otázkám personálním: Tak jako fotbalové mančafty máme omezený počet špičkových hráčů, kteří mohou nastoupit v jediném konkrétním čísle, ale stejně jako evropské velko-kluby si i my uvědomujeme, že trvalý pobyt v absolutní špičce zajistí pouze silná lavička. Proto zůstáváme ve střehu a věříme, že ke spolupráci s Neonem zlákáme další ctihodné a obdivuhodné muže a ženy. Už v tuto chvíli jsme s prvním číslem v ruce na cestě k některým z nich.

Jak Neon vypadá, to vidíte sami, a obecně k tomu lze dodat snad jen tolik: Vedle řady časopisů, které léta známe a sledujeme, jsme prohlédli v uplynulém půlroce mnoho dalších, samozřejmě i zahraničních. Snažili jsme se analyzovat, co je kde dobrého a co kterému časopisu chybí. A pokusili jsme se vyvodit z toho nějaký pozitivní závěr.

K obsahu: Mohu-li soudit podle toho, jak znám redakce a redakční okruhy jiných kulturních časopisů, bude specifikem Neonu fakt, že jeho podobu budou ovlivňovat téměř výlučně spisovatelé. Mělo by se to projevit především ve dvou momentech: půjde nám velmi silně o to, jak budou příspěvky napsané, a také si budeme dávat hodně záležet na kompozici jednotlivých čísel.

V ideálním případě byste měli být schopni číst Neon jako knihu, od první do poslední stránky.

A ještě tradiční "last, but not least": ekonomická stránka věci. Právě v těchto dnech se dozvídáme, že rozpočtové škrty navrhované panem Mertlíkem mohou znamenat naprostý konec dotacím pro časopisy, jako je například Neon. Nechci říct, že jsme něco takového čekali, přesto jsme se hned na počátku shodli, že na státní dotace spoléhat nebudeme. Budeme se snažit být dostatečně atraktivní pro firmy, které mají peníze na reklamu. Budeme shánět sponzory. Ale zejména si přejeme, abyste nám pomohli Vy. Myslíme si, že se v této republice najde deset nebo dvacet tisíc lidí, kteří stojí o inteligentní zábavu a poučení bez mentorsky zvednutého prstu, tedy o to, co nabízí náš časopis. Distribuce nízkonákladových periodik ovšem drhne a vázne; proto nejjistější cestou, jak se k Neonu dostat, je velmi výhodné celoroční předplatné.

Začínáme.

Martin Pluháček