se narodil 19. března 1933 v Newarku ve státě New Jersey Hermanu Rothovi a Bess Finkelové. Rodiče jeho otce přišli do Spojených států amerických z Rakouska - Uherska, matka se narodila v rodině původních amerických Židů. Philip vystudoval v Newarku střední školu, potom prošel několika univerzitami. Na třetí z nich, Bucknell University, dokončil bakalářská studia a později na University of Chicago graduoval z angličtiny. Nějaký čas učil tvůrčí psaní v Iowě a Princetownu.
Svou první povídku publikoval v roce 1954 v literárním časopise Et Cetera, který spoluzakládal a v němž dělal též redaktora. Povídka se jmenovala Filozofie, nebo něco takovýho. V roce 1959 se oženil s Margaret Williamsovou a ve stejném roce vydal i svou první knihu Goodbye, Columbus (složenou ze stejnojmenné novely a pěti povídek), která upoutala jak čtenářskou, tak kritickou obec. Roth za ni dokonce získal o rok později Národní knižní cenu. Rozvedl se v březnu 1963. V literárních kruzích se mělo obecně za to, že jeho prvotina i řada dalších knih jsou silně ovlivněny díly J. D. Salingera, ovšem Roth sám s tím nikdy nesouhlasil. Od té doby vydal dalších více než 20 beletristických titulů a také knihu esejů Jak čtu sám sebe a jak druhé. Počátkem sedmdesátých let inicioval v New Yorku založení beletristické řady Spisovatelé z té druhé Evropy, která otevřela dveře do světa řadě českých, u nás tehdy zakázaných autorů.
O svém soukromí říká Philip Roth v jednom z rozhovorů: "Být zavřený v pokoji a psát, to je celý můj život. Jsem rád o samotě, jako jiní rádi chodí na večírky." Počet vydaných titulů se zdá takový výklad potvrzovat, ale tomu, kdo chce o Rothově životě vědět víc, nelze než doporučit četbu románů, jež autor sám podtitulem pasoval na "zcela autentické": jsou to Fakta: Autobiografie romanopisce a Odkaz: Pravdivý příběh. "Pravdivé" knihy o Rothově životě doplňuje ještě novela Milostné rozmluvy. Další pohled na život slavného spisovatele nabízí jeho třetí (již také bývalá) manželka, herečka Claire Bloomová*, v jejíž vzpomínkové knize Leaving a Doll?s House (Odchod z Domu loutek; název je zjevným odkazem na slavné Ibsenovo drama, u nás známější pod názvem Nora) je Roth označen jako "macchiavelistický stratég a hráč" ovládaný "divokým a nekontrolovatelným hněvem" a "hlubokým podezřením k sexuální moci žen" (cit. Petr Dudek, Respekt 25, 1999). Inu, tak to bývá, když ženy zavzpomínají...
Philip Roth žije dnes sám v Connecticutu a jeho dům stojí nedaleko domu Miloše Formana, Mii Farrow a dalších zajímavých lidí z newyorské intelektuální smetánky. Rothův rozsáhlý román Operace Shylock vychází česky na podzim tohoto roku v nakladatelství Hynek.
(MaRe)
* Bloomová (známá u nás např. z filmu Woodyho Allena Mocná Afrodité) účinkovala kdysi v televizním zpracování Rothova Eléva.
V roce 1985 vydal Odeon brilantní Rothův román nazvaný Elév (angl. Ghost Writer, 1979). Románový hrdina Nathan Zuckermann, začínající mladý spisovatel, se tu setkává se svým "maestrem" a duchovním otcem, věhlasným židovským spisovatelem E.I.Lonoffem. Krátký společně strávený čas podněcuje v Rothově hrdinovi úvahy o vztahu života a literatury, reality a fikce, odpovědnosti spisovatele k sobě samému a ke společnosti.
Na otázku, kdo skutečně ovlivnil jeho literární počátky nejvýznamněji, odpovídal Philip Roth naposledy celkem nedávno, po vydání svého dosud posledního románu Vzala jsem si komunistu:
Ještě když jsem byl dítě, bylo mi tak čtrnáct patnáct, měl na mě velmi silný vliv Norman Corwin, který psával rozhlasové povídky. Teď v posledních několika letech se z nás dokonce stali přátelé. Nikdy jsme se nesetkali, ale mockrát jsme se bavili po telefonu. Asi před třemi týdny jsem se vrátil domů a měl jsem na záznamníku čtyřicet vzkazů. Bylo mi jasné, že je to nějaká blbost, rozumíte, vůbec jsem neměl ponětí, co se stalo, protože jsem celý den někde lítal, a tak jsem si jen říkal: buď jsem už umřel a tohle jsou kondolence, nebo jsem něco vyhrál. A ukázalo se, že jsem získal Pulitzerovu cenu... Jeden z těch vzkazů - většina jich nakonec byla od Wendy Strothmanové z nakladatelství, která mě naléhavě sháněla - byl právě od Normana, kterému je mimochodem už devadesát. A já si uvědomil, že jediné, co ve mně skutečně něčím pohnulo, když jsem si všechny ty vzkazy přehrával - nemluvě o tom, že jsem samozřejmě byl celkově potěšen - byl okamžik, kdy ze záznamníku zazněl hlas tohohle chlapíka. Příští den jsem mu zavolal a řekl jsem mu: "Ty víš, že to není jen tak, když ti zavolá hrdina tvého dětství a řekne, 'Výborně chlapče, zmákl?s to na jedničku.'"
Když jste ještě mladík, reagujete na jiné způsoby psaní než v dospělosti, to je jasné. Ale v Normanovi tenkrát bylo opravdu něco, co šlo z hloubi srdce, něco velmi amerického, co bylo prostě v něm.
Když se roku 1993 objevil na americkém trhu román Operace Shylock, vyjádřil kritik Richard Eder obavu, zda Rothův pohled upřený příliš na vlastní osobu nevede ke ztrátě autorovy osobní integrity. Avšak právě tento problém přejímá do svého románu jako jeden z nosných motivů také Philip Roth. A pokud jde o autorovu - v minulosti běžnou - hru s rozdvojováním, tentokrát se neuchyluje dokonce ani k fiktivnímu dvojníkovi a vstupuje na scénu bez literární masky přímo pod svým jménem. Brzy ovšem zjišťujeme, že se tím situace nezjednodušuje, ale stává se postupně stále složitější. Nejenže spolu s autorem registrujeme, že se někdo v Izraeli vydává za Philipa Rotha a chce jeho věhlasu využít pro svůj politický program, občas jsme vrženi do pochybností, zda vše, co čtenářsky prožíváme, není jen "autorské" zdání či autorova hra.
Roth sám v jednom rozhovoru něco takového připouští, když říká: "Psát falešnou biografii i historii a vytvářet ze skutečného dramatu vlastního příběhu polosmyšlenou existenci - to je můj život." Je ovšem zapotřebí hned dodat, že Roth nepřestává být součástí života mimo svůj vlastní, soukromý svět ani složkou skutečnosti širší, tedy i naší. A že nesporně zajímavým a navíc ne bezvýznamným prvkem této obecnější reality je i autorovo literární dílo.
Když tedy čteme knihu, jakou je Operace Shylock, platí na jedné straně to, že spíše než Izrael a Palestinu vnímáme Philipa Rotha v Izraeli a Palestině, a to se všemi pocity, poznatky, pochybnostmi i rozpaky amerického židovského autora, který si jako Američan druhé až třetí generace složitě a někdy i bolestně hledá vztah k zemi svých dávných předků.
Chápat román Operace Shylock pouze jako autorův pokus vyrovnat se s realitou současného problému židovského státu by ale bylo zjednodušující. Závěrečné vyústění zápletky včetně dohodnutého "zamlčení" zprávy o mi-mořádné operaci autorské postavy ve službách izraelské tajné služby naznačuje, že nejméně stejně důležité bylo Rothovo poznání, že žádný Žid v mo- derní době, zvláště po holokaustu a druhé světové válce, nemůže v sobě zcela eliminovat vazbu na Izrael, že téma "Izrael v nás" zůstává živou, dráždivou a mnohdy mučivou realitou Židů v diaspoře kdekoliv na světě. Philip Roth svou židovskou sebeprojekci protahuje až k obrazu, který provází Žida západní novověkou civilizací po staletí - k Shakespearovu Shylockovi. Podle kritika Haralda Blooma právě on ze všech amerických židovských autorů pochopil nejlépe urputnou trvanlivost této archetypální a zároveň stereotypní dramatické postavy, tohoto literárního zdroje věčného antisemitismu - a proto naznačuje, že Shylock zůstává "obávaným stínem každého Žida" do dnešních dnů. Román Operace Shylock je tedy také plodem Rothova rozhodnutí osobně se osvobodit od tohoto stínu a porvat se s oním otráveným mýtem naší kulturní tradice.
Josef Jařab