Veliké překvapení pro historiky, veliká radost pro nás, prosté moravské Čechy, tím spíše, že řada dalších indicií dokládá, že nejde o podvrh. Kupříkladu bystré Erenburgovy popisy z časů předrevolučních:
"Měl jsem tenkrát oči jen pro Lenina. Měl na sobě oblíbený tmavý oblek a vysoký škrobený límeček..." tvrdí spisovatel a pokračuje: "Dlouho jsem se díval užasle na tu nádhernou širokou lebku, která nutila člověka přemýšlet ne o anatomii, ale o architektuře."
V pamětech Edmunda Wilsona zase čteme:
"Byl to průrazný muž menší postavy s holou lebkou a (podle syna curyšské bytné) "býčí šíjí". Svou dělnickou čapku nesundával ani ve sprše. Když 8. dubna 1917 nastupoval v Curychu do vlaku, aby se přes Německo vrátil zpět do Ruska, spatřil ve vagonu známého, kterého považoval za špeha. Popadl ho za límec... a bez velkých cavyků ho vyrazil na peron."
Jak sugestivní podoba s historkou, která je ve velkopavlovické kronice zanesena už pod datem 25. únor 1912, kdy navštívil V. I. Lenin obec zřejmě poprvé:
"Na hasičském plese v místní besídce provokoval pan Lenin tím, že hulákal: Požár revoluce musí zachvátit celý svět. Přibližně v 10.30 večer to již nevydržel Jožka Zárubák a chtěl mu dát ihned po papuli. Lenin ho ale popadl za šle a prohodil jej oknem, čímž si získal u chasy velký respekt."
To vše je ale dávno pryč - a ani výcvik jednotky prakostřelců (viz "bojová" fotografie), který za svých pobytů ve Velkých Pavlovicích vedl Lenin s místními mládenci v liché naději, že se později též zapojí do světové revoluce, už ze současníků nepamatuje nikdo; jen osmaosmdesátiletý Jura Matušný neváhá ani na okamžik: "Tuto, hned vedle Vládíka, sú moja maměnka," zapichuje prst do hrudi mladé ženy. "Šak sa mně neco o tém čertisku starém narozprávali."
A tak svět se zase jednou diví, zatímco velkopavlovičtí se nad celou záležitostí jen usmívají. Bolševik? Pučista? Masový vrah? Jen mávnou rukou:
"Ale dite, šak to byl takový milý člověk. Pravda, byl trochu rázný, ale občas je potřeba búchnút do stola..."
Zachovalé dopisy V. I. Lenina Gorkému ostatně svědčí o tom, že vztah byl vřelý oboustranně - nemluvě o tom, že průkazně dokládají, kde Lenin poprvé zformuloval jednu z nejpronikavějších tezí světové revoluce.
"Neznám nic lepšího, než je Za starú Breclavú," psal Lenin na Capri. "Tuhle písničku bych mohl poslouchat každý den... Člověku se pak chce říkat roztomilé hlouposti a hladit po hlavách ty lidi, kteří umějí vytvářet takovou krásu. Jenže hladit dnes někoho po hlavě není možné: po té je třeba bit, bit a bit, i když samozřejmě jsme, ideálně vzato, proti jakémukoli násilí na lidech. Joj, Alexeji Maximoviči, máme pekelně těžkou službu!"
Nově objevená fotografie pomáhá historikům dešifrovat i některé další zdánlivé rozpory ve výkladu Leninovy dispozice pro roli prvního muže dělnicko-rolnické revoluce. Tvrdí-li kupříkladu Johnson, že se Lenin "nikdy nenamáhal získávat informace o názorech a způsobu života lidových mas", pak náš unikátní snímek prokazuje nad slunce jasněji, že se mýlí a že blíže pravdě je opět Gorkij se svou domněnkou, že "Lenin byl skvěle připraven pro roli kormidelníka tak obrovské a těžké lodi, jakou je rolnické Rusko".
Závratně nový výklad úspěšného tažení Masarykových legionářů porevolučním Ruskem nabízí také letmá zmínka velkopavlovického kronikáře Jary Chrudila, z níž je jasně patrné, že Lenin ještě před sarajevským atentátem dorazil i na proslulé hody v nedalekém Čejči.
Však od historických spekulací ještě naposled zpátky k samotné fotografii. Laskavou ironií osudu zde můžeme nalézt i bořetického řezbáře (jméno se bohužel nepodařilo zjistit), to je ten muž zcela vpravo. Do Velkých Pavlovic se vdala jeho sestra, a přestože se hned zpočátku ukázal jako zcela nevhodný pro výcvik bojových uměn, Lenin si ho oblíbil a jeho přítomnost na historické fotografii si osobně vymínil slovy:
"I umělce bude revoluce potřebovat."
Díky tomu smíme i dnes, po šestaosmdesáti letech, obdivovat krásnou loutku "malého revolucionáře", kterou lidový umělec vytesal z jediného kusu lipového dřeva. Drží ji před sebou. Vladimir Iljič byl prý tímto andílkem v čekistickém kabátku a vojenské čapce ("lenince") naprosto okouzlen - údajně byl s loutkou viděn i v zákulisí Všeruského sjezdu sovětů. Později mu ji šlohl Trockij.
(MaRe)