Opomíjení, opovrhovaní, zapomínaní, zapomenutí - v historii literatury bývají zmiňováni pouze na okraji, nebo se o nich už nic neví. Někteří jsou snad velcí, jiní zas malí a - bez ohledu na velikost - jedni byli ve své době něčím významní a jiných si téměř nikdo nepovšiml, někteří si snad docela zasloužili být zavrženi či zapomenuti, jiným se křivdí. - Historie má mnoho měřítek a všechna jsou pochybná.
Ten mok že jedem úmorným
a mladé sžírá síly?
Jen vzplát vám srdce plamenem,
však byste také pili.
A nedbali těch rozumů,
když květy hynou mládí -
jen když se v hlavě rozsvítí
a na prsou to chladí.
(Obrazy života 1870)
Muzika hraje, hospoda
duní až chvěje se zdivo.
Přišel sem výkvět národa
milovat a pít pivo.
Párky se baví, vyráží
a mizí do zahrady.
Celičkou spoustu těch visáží
již před loni viděl jsem tady.
Ty, jež do počtu chybily,
našel jsem v okamžiku -
idylu vedle idyly -
v zahradě na trávníku.
V zahradě pod tou jabloní
se různé věci stanou,
však mnohá panna z předloni,
div, že je letos pannou.
Kdyby ti tohle někdo řek,
dojista nevěřil bys mu.
Však to je truchlivý následek
nového malthusismu.
Když člověk na to vzpomene,
vzplakal by, dobří lidé,
co zdravého českého semene
do roka na zmar přijde.
(Lucerna 1907)
Neděle, dneska je neděle:
budem zas za pecí zívat?
Hej, peníze máme, celou mzdu,
a nám se chce užívat, zpívat!
Knihy a sady a výlety
na všední dny jsou dost dobry -
na cirkus půjdem se podívat,
na pídimužíky a obry.
Prodány lístky? - Stůj co stůj
dneska cos musíme užit -
ať praskne třeba oko i zub,
ať musíme zítra už dlužit.
Šantány, pivo, muzika,
dupárna, prach a špína,
oblaky kouře, že pálí zrak -
toť přec je neděle jiná!
"Malou a velkou", řetkvičky,
kelnerky - veselou múcu -
"Půjdem, anebo nepůjdem?
Že zůstanu doma zas z trucu!
To potom užijem neděli,
že vás to omrzí, jářku! -"
"I pro mne a za mne, na týden
bude zas dluhů a nářku. -"
Řezavá muzika, pivní smrad,
břečkami nalité břicho -
týden pak kafe a chleba jen
a jako po bouřce ticho - -
Dluhy a děti a alkohol,
hadry a dřina a nouze -
jen když se zadost učiní
zvířecí, nedělní touze!
(Dlažbou i mechem, 1911)
Bědná jsem slota,
fuj do života!
Zbytečný jsem na tom světě černém,
zpívám po tátovi, po mizerném,
hraju rád, hejhá, chaso,
zmáčknu rád bujné maso.
Hlavu mám pustou,
holku chci tlustou,
zahrajte mi na mou milou duši,
roztrhejte muzikantské uši,
ještě mi lejte jednu,
dříve než zkysnu, zhebnu.
Nakašlu na vodu,
rozházím hospodu,
zlaté slunce taky pro mě svítí,
na mé zatracené živobytí,
pít jen chci, hejhá, děti,
duši chci ukřičeti.
(Skalné pláně, 1919)
Miloši Jirkovi
Na rohu ulice, na rohu náměstí
pro chodce znuděné tu hospoda na štěstí,
zelený štít.
Párky a rohlíky na tabuli
svorně se k sobě tulí;
na druhé obraz máš, co můžeš pít.
Zívají okna. V nich zřejmě je napsáno:
Bohéme, nemáš tu na růžích ustláno,
vejdi či nevejdi, přece se navrátíš,
malému městečku daň svoji zaplatíš,
ještě si pozveš kamarády.
Jinde jsi hýřil vtipy a smíchem.
Zadušen tichem
staneš se fádním tady.
Pak se tě zmocní melancholie.
Budeš se ptát:
Tak se tu žije?
Už věříš, že tyto místnosti
vrahů a nevěstek nehostí?
Že do těch prokletých zákoutí
odvahu najde vniknouti,
jen kdo má žízeň či hlad?
Roh tvoří s ulicí náměstí.
A je to podivné rozcestí:
Nikdo se nezmýlí.
Proč chtěls tu najíti putyky stíny?
Buď skromným, jako jsou jiní:
vejdouce střízliví,
ven vyjdou opilí.
Opij se, bohéme. To duši uživí.
A potom nezaplať účet.
Možná, že najdeš v chvíli vzrušené
na zemi srdce hozené;
možná, že z koutů, kam nevidí oči,
uslyšíš mučené duše skučet;
možná, že světla jak na kolotoči
vířící,
z nichž jedno pro druhém se v propastech
ztrácí,
dají ti, bohéme pijící,
ke krásné baladě
inspiraci.
(Slavnosti večerní, 1923)
Slyš, řehtačka hovoru, pivo uvadá.
A ty jsi kostlivec obklopený stíny.
Slyš, pes usnul v trnoži, šenkýřka otvírá ústa,
má chlapík u stolu pěst, růžová kořalka rtů.
Objímáme ženy, vítr jde lokálem
a venku je ticho, kde zůstala děla,
ty kouříš cigaretu, necítíš vůni lip?
Tvůj šat se rozpadá, a kde jsou kosti tvé.
Je země zkroucena jak kočka,
teď, slyšíš, musí zaznít polnice,
kočka protáhne hřbet, jsme v tiché hospodě,
země se narovná. Až spadne tíživý hostinec,
ve kterém jsme musili mluvit
jen o čekání, naslouchat tichu,
zatím co jak kočky zkrouceni toužíme
skočit po krku cizince, dříve, než dopadne jeho dráp.
(Večery v dešti, 1938)
Edič. pozn.: První dvě básně byly publikovány časopisecky, další jsou vybrány z básnických sbírek.
1877 Sedlice u Blatné - 1942 koncentrační tábor Osvětim; zpočátku anarchista, častý návštěvník Neumannovy olšanské vily, literaturou se obíral do 1906, kdy dosáhl titulu inž. chemie. Básně publikoval v Moderní revue, Moderním životě, Novém kultu, Rudých květech, Šibeničkách aj. - Překládal z němčiny (H. Heine), uspořádal Sborník protiklerikálních veršů.
1874 Košík u Rožďalovic - 1928 Brno; středoškolský prof. v Brně, politik. Sbírky: Památník
a Skokády (1897), Padavky (1897), Vašíček Nejlů (faustovské epos z české vsi, 1899-1901), Elegie (1903), Panenčiny knížky (1905), Adamovské lesy (1905), Mračna (1908) aj. - Také dramatik.
1881 Praha - 1962 Budňany-Karlštejn; vrchní magistrátní komisař v Praze. Sbírky: Písně malostranské (1907), Dlažbou i mechem (1911), My a jiné básně (1918). - Prozaik, publicista (popularizační brožury Umění člověka diluviálního, Umění člověka primitivního, stať Květ národa Mistr Jan Hus aj.), redigoval dětský časopis Sokol a Besídku Volné myšlenky.
1842 Mlýny u Soběslavi - 1877 Praha; vstoupil do kláštera, studoval teologii, 1869 z kláštera odešel, na Nerudovo doporučení byl přijat do redakce Nár. listů jako soudničkář. Zemřel na souchotiny. 1954 vyšel výbor z jeho veršů Dejte mi v ruku břitký meč! (uspoř. F. Baťha).
1905 Praha - 1965 Praha; herec, pak redaktor Práva lidu a Nár. práce. Sb.: Zvon země (1926). - Prozaik, dramatik, překládal z francouzštiny. Vydal příručku Jak sborově recitovati, uspořádal výbor z českých humoristických povídek.
1897 Růžďka u Vsetína - 1926 Brno; učitel v Lipníku n. Bečvou, za války těžce raněn na italské frontě, propagátor čs.-italských kulturních styků. Sbírky: Slavnosti večerní (1923), Vzpoura samoty (1923) aj. - Prozaik, dramatik, překládal z italštiny.