Pozn.: Parientální umění doslova znamená umění nástěnné, termín mobilní umění zahrnuje různorodé přenosné předměty (vrhače oštěpů, hliněné sošky typu "Venuše").
Velký a stále nedořešený problém v bádání o nástěnných malbách pozdního paleolitu představují často se objevující geometrické znaky. Existují lidé, kteří vidí pod těmito jednoduchými obrazci přímý odkaz na hmatatelné objekty, jako jsou obydlí, sítě nebo pasti na chytání zvířat. Mithen rozšiřuje svou teorii o významu figurativního umění a zahrnuje do ní rovněž některé z těchto takzvaných abstraktních obrazců. Tvrdí, že některé z těchto obrazů nejsou vůbec abstraktními znaky, ale znázorněním stop a otisků. Mezi příklady, jež uvádí na důkaz svého tvrzení, jsou rytina bizona a zobrazení koně. Tyto figury, pocházející z odlišných nalezišť, jsou pokryty jakýmisi abstraktními motivy, které podle Mithena představují příslušné otisky kopyt oněch zvířat. V těchto případech je jeho argumentace přesvědčivá, ale spousta dalších znaků dosud zůstává mimo dosah podobného naturalistického výkladu. Tmavé, vlhké a nehostinné jeskyně nebyly jak známo obecně využívány jako obydlí. Právě rozsah tohoto umění nabízí vysvětlení, že mohly být posvátnými místy, určenými snad pro různé iniciační a věštecké obřady prováděné prehistorickými šamany. Účel těchto velkolepých svatyní je stejně tak nejasný jako hieroglyfický jazyk oněch podivných znaků, doprovázejících vyobrazení zvířat. Pouhá metoda etnografických analogií, jakkoli sugestivní, nám sama o sobě nepomůže plně těmto znamením porozumět.
David Lewis-Williams se ve snaze vysvětlit tato znamení ponořil pod hladinu metody porovnávání kultur až na úroveň lidské nervové soustavy, o které se domnívá, že dala vznik těmto zobrazením. Své vysvětlení nastínil v článku uveřejněném v roce 1988, jehož spoluautorem byl Thomas Dowson, spolupracovník z Oddělení pro výzkum skalního umění při univerzitě ve Witwatersrandu v Jižní Africe. Autoři začínají následující poznámkou:
Za určitých okolností vytváří zraková soustava světelné vjemy, které jsou závislé na vnějším zdroji světla... protože vznikají v lidské nervové soustavě; všichni lidé, kteří vstupují do určitých pozměněných stavů vědomí, je bez ohledu na své kulturní zázemí pravděpodobně vnímají. Tyto geometrické zrakové vjemy mohou být vyvolány různorodými prostředky. V laboratorních podmínkách jsou vyvolány stimulací elektrickým proudem a blikavým světlem, a ačkoli mihotavé světlo ohňů mohlo sehrát svoji úlohu v minulosti, je jasné, že vysvětlení pravěkých zkušeností musíme hledat jinde. Psychoaktivní látky vytvářejí tyto vjemy, ale vyčerpání, otupení smyslů, hluboké soustředění, hučení v uších, migréna, schizofrenie, hluboké dýchání a rytmické pohyby jsou dalšími příčinami.
Tyto zrakové vjemy jsou někdy nazývány fósfény nebo tvarové konstanty, ale autoři je shrnují pod společným názvem entoptické jevy. Existují četné entoptické jevy, ale článek se zabývá jen šesti základními. Jsou to
Tyto základní entoptické formy mohou být jednotlivcem vnímány různými způsoby. Tvar může být například úlomkovitý, nebo může být sloučen s dalším za současného vytvoření složitějšího geometrického obrazce. Pozměněné stavy vědomí, jež vyvolávají entoptické jevy a halucinační vize, se údajně skládají ze tří fází. V počáteční fázi se entoptické obrazce zjevují samy o sobě a nelze je vědomě ovládat. Tento stav ustupuje druhé, mnohem složitější fázi, ve které si jednotlivec přikrášluje entoptické tvary určitými významy uctívaného předmětu (např. klikatá čára může být vykládána jako podoba hada nebo blesku). V poslední fázi přichází posun od entoptických forem k významnějším halucinačním symbolickým představám.
Posloupnost těchto tří stadií byla poprvé ustanovena pomocí laboratorních pokusů s použitím LSD a meskalinu. Lewis-Williams a Dowson připouštějí, že tento model pravděpodobně nepředstavuje odpovídajícím způsobem všechny formy pozměněného stavu vědomí, vyvolané omamnými látkami nebo jinými prostředky, nicméně se domnívají, že popisuje široký rozsah podobných zkušeností. Citují Gerarda Reichel-Dolmatoffa a jeho práci o užívání omamných látek mezi amazonskými Indiány Tukano, na důkaz široké použitelnosti tohoto modelu. Zkušenosti Indiánů Tukano údajně odpovídají laboratorním výsledkům jak způsobem vnímání entoptických forem, tak i jejich výskytem ve třech stadiích.
Jsou tak vnímány dva odlišné typy představ, geometrické entoptické obrazce pocházející z universální funkce lidské nervové soustavy (prvky ovládané neurologickou cestou) a halucinační symbolika s původem v mysli jednotlivce nebo v jeho kultuře (psychologické a kulturní prvky). Autoři dále pokračují analýzou dvou etnografických příkladů jeskynního umění ve snaze rozpoznat tento neuropsychologický model na základě antropologických důkazů. Pro nás je důležité si povšimnout, že obě studovaná kulturní společenství (křováci Sanové, žijící v poušti Kalahari, a šošonský kmen Koso z území Velké kalifornské kotliny) zřejmě k vyvolávání vizí užívají omamných látek. V obou případech se zdá, že zanechali viditelný záznam ze svých spirituálních cest v podobě jeskynního umění. Obrázek dokazuje, že entoptické obrazce sehrály svou úlohu v obou případech jeskynního umění kultur Sanů i Koso, a tato skutečnost přivádí autory k hypotéze, že srovnatelné geometrické znaky pozdního paleolitického umění jsou ve skutečnosti entoptickými obrazy vzniklé v pozměněném stavu vědomí. Různé způsoby vzniku entoptických jevů zmíněné už dříve (otupení smyslů, vyčerpání, nemoci atp.) mají paralelu v šamanských výpravách za vidinami. Mircea Eliade ve své slavné monografii o šamanismu vyjmenovává celou řadu různých stavů, jež usnadňují spirituální výpravy. Mezi nimi se nacházejí fyzické choroby, dočasné nervové poruchy, tanec a bubnování až do úplného vyčerpání a rituální osamocení v jeskynních nebo jiných opuštěných místech. Lewis-Williams a Dowson usuzují, že jeskyně západní Evropy vyzdobené malbami, jež neplnily každodenní úlohu v pravěkém životě a do nichž byl obtížný přístup, by poskytovaly ideální místo pro iniciační a šamanské vize.
Entoptické obrazce skalního umění Sanů a Kosů v porovnání s pozdně paleolitickým uměním:
Pozn.: Parientální umění doslova znamená umění nástěnné, termín mobilní umění zahrnuje různorodé přenosné předměty (vrhače oštěpů, hliněné sošky typu "Venuše").
(převzato z knihy R. Rudgleyho vydané v NLN roku 1996, překlad Jiří Zavadil)