Černé na bílém

---

Když jsme mašírovali...

Kádrové posudky básníka Ivana Diviše, dokládající, že několik měsíců strávil v Benešově jako voják z povolání. Detail, který byste ve slovnících a oficiálních životopisech hledali marně.

Komu:

Liaz, nár. podnik

Liberec

Věc: Kádrový posudek

Ivan Diviš, nar. 18. 9. 1924, přišel do našeho závodu 4. 6. 1954, ze závodu odešel 7. 12. 1954.

Pracovní morálku měl špatnou. V práci na revolverovém soustruhu ani ve funkci kontrolora se neosvědčil, hlavně pro svůj nevalný poměr k práci. Brzo po nástupu si stěžoval na špatný zdravotní stav a také po dvou měsících práce začal marodit (19. 8. 1954) a ve stavu nemocných byl až do rozvázání pracovního poměru. Politicky organizován nebyl, neprojevoval své politické názory, byl opatrný, ale celkové jeho jednání nesvědčilo o valném poměru k lidově demokratickému zřízení.

Povahově byl nervózní, roztěkaný, jeho jednání nebylo příliš přímé a chování nevzbuzovalo důvěru.

Z našeho závodu odešel na vlastní žádost.

To je naše informace na Ivana Diviše, jak jsme ho za několik týdnů práce u nás poznali.

Komu:

PAL, národní podnik

Kbely u Prahy

Věc: Kádrový posudek na s. Diviše Ivana

Soudruh Ivan Diviš byl v době listopad - prosinec 1955 na cvičení jako voják v záloze a po této době se rozhodl, že zůstane v armádě jako poddůstojník z povolání.

K naší jednotce nastoupil 1. 5. 1957 do funkce podd. z povolání. Svou práci po stránce administrativní vykonával dobře, neboť měl dobrý základ z civilního zaměstnání, hůře to již bylo po stránce vychovatelské, sám neměl zkušeností o práci v armádě a o radu nestál, i když jsem s ním neustále hovořil, jak nedostatky zlepšit, náprava se nestala. V práci nebyl stálý a svou odpovědnost přenášel na vojáky, kterým důvěřoval, ač je neznal, a tím došlo i ke ztrátám.

Jeho osobní život byl neurovnaný, též rodinné poměry nejsou nejlepší a toto vedlo jmenovaného k tomu, že používal alkoholu, který měl na něho špatný vliv, a to hlavně v zaměstnání při výchově lidí. Při takovém počínání se jednou dostal až k lékařskému zákroku a byl léčen v protialkoholické stanici a poté propuštěn do zálohy nehodící se pro službu v armádě.

Jeho povahové vlastnosti jsou dobré, pokud je při vědomí, jakmile požije alkoholu, nikoho nezná a nechce se podřizovat.

V našem kolektivu nenašel správné místo a brzy ho kolektiv odsoudil.

Komu:

Svaz čsl. Spisovatelů

Ideově tvůrčí odd.

Národní ř. 11

Praha 1

Věc: Kádrový posudek - s. Diviš Ivan.

Soudruh Ivan Diviš, nar. 18. 9. 1924, bytem Praha 9, Na trojích honech 88, nastoupil do našeho závodu 24. 10. 1957 a pracoval jako soustružník ve strojovně cechu II.

Jmenovaný je vyučen knihkupcem. Ihned po nástupu do našeho závodu se přihlásil v Závodní škole práce do kursu soustružníků, který 15. 10. 1958 ukončil závěrečnou zkouškou.

Po pracovní stránce je hodnocen jako průměrný pracovník, i když se vyučil, nebyl samostatný.

Povahy byl vznětlivé, unáhlený v jednání, mezi spolupracovníky nebyl oblíben pro své povýšenecké vystupování. V poslední době jeho zaměstnání v našem závodě měl nepravidelnou docházku do zaměstnání, i když si později tuto napracoval.

Politicky v závodě nepracoval. Není členem žádné politické strany. Celkové jeho jednání nenasvědčovalo tomu, že by chtěl přispět našemu zřízení. Soudruh Diviš byl léčen protialkoholní poradnou Praha 9. Koncem roku 1958 bylo kádrové oddělení požádáno, aby dávky Stopethylu byly jmenovanému podávány přímo na kádrovém oddělení, protože s. Diviš se do poradny nedostavoval a měl vždy různé výmluvy. Toto bylo prováděno až do 10. 2. 1959, kdy byly dávky léku předány do závodního ambulatoria k dalšímu podávání.

23. 10. 1959 z našeho závodu odešel na vlastní žádost.

Přiloženě Vám předáváme kádrový materiál a na přiložené návratce potvrďte jeho převzetí.

Č e s t   p r á c i !