Zavřené krámky v uličkách ghetta byly většinou brlohy prostituce
Autor tohoto článku, p. policejní vrchní rada Schneider, přednosta oddělení sociální péče policejního ředitelství v Praze, psal toto pojednání v červenci roku 1932 a uveřejnil je ve zvláštním otisku časopisu Úchylná mládež.
Později jej uveřejnil též policejní měsíčník Bezpečnostní služba.
Zavřené krámky v uličkách ghetta byly většinou brlohy prostituce
Je tomu deset let, kdy vstoupil v platnost zákon o potírání pohlavních nemocí ze dne 11. července 1922, čís. 241 Sb. z. a nař. Zákon tento jest jedním z oněch mála zákonů, které vstoupily v platnost ihned současně s vyhlášením. Vstoupil v platnost, aniž se bylo čekalo na prováděcí nařízení, jak tomu bývá u jiných zákonů značně menší důležitosti a závažnosti. Dnes, po desíti letech, tedy po době, která se již zdá býti vhodná i přiměřená, nebude od místa, abychom se poohlédli, zda a jaký vliv měl tento zákon.
Nebudeme mluviti o tom, zda systém abolice zákonem zavedený jest správný čili nic a zda splnil naděje v něj kladené, či zda se stav zhoršil. Nic by nebylo odvážnějšího a lehkovážnějšího. Jiná jest ovšem otázka, zda se uvedení systému v život stalo ve vhodnou dobu a zda bylo účelné, aby vstoupil celý zákon v platnost ihned dříve, než byly provedeny přípravy k možnosti jeho provádění. Dnes lze říci, že tehdy snad nebyl způsob provádění jasný ani těm nejzasvěcenějším. Zajisté ani největší přívrženci tohoto zákona nemohou popříti, že dnes, pokud se týče možnosti provádění, nedostali jsme se o mnoho dále, než jsme byli roku 1922.
Přitom po vstoupení zákona v platnost dostavila se deputace prostitutek, které se tázaly, "pod kým nyní vlastně budou". Prostitutka, jak známo, není tvor příliš samostatný, vždycky je tu třeba někoho, kdo řídí její kroky. Tehdy se mohlo mnoho učiniti pro úspěch zákona, kdyby byly bývaly vykonány řádné přípravy pro jeho provádění, k tomu však nedocházelo pro neustálé spory kompetenční mezi jednotlivými úřady.
Probíráme-li dnes staré výstřižky z časopisů tehdejších let, vyvstane nám živě před očima celá ona doba před rokem 1922, plná rušných debat, schůzí, porad, polemik víceméně nechutných, kdy každý, kdo měl mínění proudu opačné, byl pranýřován a i podezírán.
Dnes vidíme jasněji a můžeme již říci, co z toho všeho byla dobová fráze a agitace a co bylo míněno upřímně. A když přehlédneme, kdo všichni tehdy stáli mezi bojovníky za tento zákon a kdo zůstali i dnes věrni zásadám tehdy hlásaným, vidíme, že bylo mnoho těch, kteří v tehdejší době byli zaníceni pro to, co bořilo a rozvracelo vše staré, a jejichž práce byla také hotova, když toto boření bylo hotovo; mezi staviteli něčeho nového už jich nenacházíme. Nezbylo jich mnoho, kteří to myslili poctivě tehdy a kdož to myslí poctivě i dnes.
Zákon zrušil všechna policejní opatření, týkající se prostituce, čili zrušil do té doby platný reglementační systém. Tehdy bylo v Praze např. 311 zapsaných nevěstek, z toho 62 v nevěstincích, 248 pouličních; číšnic, jež byly pod dohledem, bylo 495, veřejných domů bylo jen devět. Těžko říci, zda tyto číslice vyjadřují skutečný stav tehdejší prostituce, vždyť prostituce v některých svých fázích je těžko zjistitelná a postižitelná.
Tyto zdánlivě nepatrné číslice lehko by nás svedly k úsudku, že náš aboliční zákon je vinen vším tím, co dnes pozorujeme. Místo zrušených devíti veřejných domů nastoupila celá sta různých podniků a živností, které, ačkoliv mají to či ono živnostenské oprávnění, tu či onu licenci, přece v prvé řadě provozují prostituci tak či onak zastíranou, která má zajistiti prosperitu podniku.
Senát jednal o osnově zákona 24. května 1922. Úvodní slovo pronesl tehdejší ministr zdravotnictví dr. Vrbenský, který uvedl mimo jiné toto:
"Jsou tedy nevěstince sídlem hýřivosti, prostopášnosti, alkoholu, mravní zkázy, zločinného perversního ukájení pudů, jsou vězením ženských otrokyň. Jest přirozeno, že zákon přikazuje zrušiti tyto brlohy mravní a tělesné zkázy. Bordely zotročily, vykořisťovaly ženy způsobem nejhnusnějším, sociálně nejnespravedlivějším."
V dalším uvedl prof. Dr. Wiechowski:
"Zde se také praví, že prostituce sama sebou není ničím trestným. Ale v dalším paragrafu se praví, že bude postaráno o to, aby prostitutky byly přivedeny k lepšímu životu. Tj. rovněž zcela falešný názor. Prostituce jest něco, co souvisí s povahou ženského pohlaví, prostituce byla vždycky, a je nesprávné se domnívati, že je následkem nějakých sociálních nedostatků. Jest to právě možnost, která ženě jest dána a která ji k tomu vede, ve mnohých případech jest k tomu dána nutnost. Prostituce není zločinem, nýbrž něčím přírodou daným, abych tak řekl přírodou žádaným.
Chci jen říci, že podle mého přesvědčení - a mohu to lékařsky ihned doložiti - je možnost, sklon k prostituci, něčím immanentním u ženy. Že samozřejmě přistupují k tomu sociální poměry, kterými jsou některé ženy na tuto dráhu vháněny a poddávají se jí, je samozřejmé, a proto nesmíme prostituci chápati právě tak jako tuberkulosu, jako něco čistě přírodou odůvodněného, nýbrž musíme ji pojímati jako něco sociálně podmíněného. Trvám nadále na tom, že prostituce naprosto není ničím zavržitelným, ani ze stanoviska morálky, nýbrž ona jest něčím, co jest dáno, co jest tu ve přírodě a co věčně bude trvati."
Ve schůzi poslanecké sněmovny dne 24. června 1922 promluvila za výbor zdravotní Landová-Štychová:
"Tento zákon, byť i prostituci nezakazoval, podává přec jen možnost boje proti ní. - Staví ji jako čin protisociální na roveň sebevraždě a správně vystihuje, co dnes brání úplnému odstranění prostituce. Byť se různí stanoviska, z jakých jednotlivé kluby otázku boje proti pohlavním nemocem a prostituci posuzují, přece jen všichni jsme shodni v tom, že boje toho je krajně třeba a že přijetím tohoto zákona učiněn opět krůček k mravnímu osvobození člověka."
Poslanec Kasík, zpravodaj rozpočtového výboru:
"Pro pořádek ve státě, zejména ve zdravotnictví, nesmí padati na váhu nikdy obava, bude-li to o milion dva více, ale to, co se za to docílí, jak ozdraví národ sám o sobě a jaký veřejný pořádek se tím získá."
Poslanec Warmbrunn:
"Zrušení veřejných domů vítáme, avšak postrádáme energického ustanovení, které znemožňuje využití žen v zájmu alkoholového kapitálu. Jestliže nějaký podnik zaměstnává sedmnáctiletou dívku za 300 Kč měsíčně po 8 hodin denně, pak jest to přirozeno, aby jen mohla žíti, že se musí prodávati. Proč jste nepřijali do toho ustanovení, kterým se zakazuje zaměstnávati děvčata do 21 let v nočních místnostech, barech, tanečních síních, vinárnách? Jestliže v nějakém varieté vystupuje šestnáctileté děvče jako tanečnice, není to nic jiného než pouhá výmluva k provozování prostituce. Jestliže ve varieté a v baru ženy zaměstnané jsou povinny jíti mezi obecenstvo, jest to nátlak, který sice zaměstnavatel nevyslovil, který však ve skutečnosti tu jest, poněvadž dívka, pokud se tomu závazku vyhýbá, ztrácí své místo; pak jest to prostituce ve prospěch podnikatele."
Posl. Purkyňová:
"Víme, že náš president Masaryk klade velkou váhu na práci proti vzrůstu prostituce a že on to byl, který nabádal již před lety ženy veřejně pracovati, aby veškerou svou sílu, veškeré své schopnosti věnovaly potírání prostituce, a pravil doslovně: 'Chtěl bych vložiti našim českým ženám na srdce jako největší úkol a účel všeho jejich, jak soukromého tak společného snažení, totiž boj proti prostituci, vedený se vším úsilím velmi opravdově, všemi možnými cestami a prostředky. Je to největší a nejsvětější práce, které se můžete a máte ujati. Vymanění, očištění a povznesení pohlaví.'"