Zahřívání strojů, 1960, olej, 70x100
Zahřívání strojů, 1960, olej, 70x100
Začalo to všechno v roce 1946, krátce po válce, když můj otec přivezl v bedně rozloženého Terota 350, kterého jeho majitel ukrýval po dobu války před rekvizicí. Byl to již tehdy oldtimer, ale my jsme nic netušili o budoucím sběratelství, a tak jsme jeho image zcela změnili. Paralelogramovou přední vidlici jsme nahradili teleskopickou, vyměnili nádrž i karburátor, a protože mně nebylo ještě osmnáct let, podepsal otec revers, abych mohl motocykl takového obsahu řídit.
Od té doby jsem postupně sedlal deset motocyklů, poslední v řadě byla dvouválcová třistapadesátka Jawa, tehdy nejsilnější motocykl na našem trhu. Ve srovnání s tím, na čem se dá jezdit dnes, to byl slabý čaj, ovšem dobře se zabít bylo možno i ve stodvacetikilometrové rychlosti. Samozřejmě, jako mnozí moji kamarádi jsem obdivoval naše mistry řidítek a tajně toužil stát se závodníkem. Naštěstí mně finanční prostředky k uskutečnění tohoto snu chyběly. Tehdy byl naším idolem František Šťastný, jezdec, který riskantní jízdou převyšoval své konkurenty. Byl to frajer, s šátkem přes ústa a bradu, v bílých rukavicích a světlým pruhem na kombinéze z tmavé kůže. Přiváděl nás v úžas, v jakém sklonu dokázal pokládat motocykl do zatáček. Jawa byla tenkrát na vrcholu kariéry a úspěšně soutěžila s anglickými a italskými značkami. Někdy v té době se mé největší záliby propojily, a v mých kresbách a malbách se začaly objevovat scény z motocyklových závodů. Názvy některých z nich stvrzují mé zaujetí - Zahřívání strojů, Na motodromu, Depo, Smrt závodníka. Navštěvoval jsem i zákulisí motocyklových závodů, zejména depo brněnské Velké ceny. Přijížděly sem týmy z mnoha zemí světa, nejpočetnější z Austrálie, Nového Zélandu a Jižní Rhodesie. Na svých kamionech a přívěsech měly nápisy, které v nás vzbuzovaly touhu po cizích krajích, tehdy nedostupných pro uzavřené hranice. Závodění v těch dobách bylo nebezpečné. Jezdilo se na normálních silnicích rychlostmi kolem dvou set kilometrů, kamenné zdi, patníky a sloupy byly obaleny slámou, která ovšem byla chabou ochranou proti úrazu. Mnohé týmy se po skončení sezóny vracely v polovičních sestavách a závodní okruhy vroubily pomníčky, připomínající jména těch, kteří nepřežili. Závodníci se oblékali do černých kombinéz bez reklam, pod tenkou kůží se zřetelně rýsovaly tvary jejich těla. Vypadali jako gladiátoři, když přijížděli na start a zdravili své přívržence, v mysli se vybavoval dávný pozdrav - morituri te salutant! Byl v tom patos i romantika mládí. Jednou jsem pozval svého bývalého učitele, malíře Františka Doubravu, aby se přišel podívat do ateliéru na moje obrazy, což odmítl se slovy, že nechápe, jak mohu malovat ódy na takovou hloupost, jako jsou motocyklové závody. Vyjádřil tím postoj většiny rozumných lidí, konečně ani mezi umělci není mnoho obdivovatelů těchto výdobytků technické civilizace. Jsou však výjimky. Malíř Theodor Pištěk dosahoval na závodech výkonů srovnatelných s profesionály a Herbert von Karajan vyjížděl ráno na okruh Salzburgring, aby rychlou jízdou tříbil schopnost koncentrace. Zen buddhisté k tomu používali luk, Karajan Porsche. Rychlost se v našem století stává v jistém smyslu estetickým vjemem a k zážitku nepochybně přispívá i riziko, které je v rychlosti skryto. Je to hra s tím, čeho se nejvíc bojíme.
Když jsem před lety vystavoval v Regensburgu a po vernisáži v hotelu naslouchal, jak místní mladíci prohánějí pod okny své Hondy, to tenkrát u nás nebylo, zvuk těchto motocyklů mne fascinoval. Byl to můj největší zážitek z toho pobytu. Konečně ještě dnes, když slyším akcelerovat čtyřválcový motocykl, nemohu se ubránit vzrušení. V tom zvuku je tolik dravosti a utajené síly...
Na motodromu, 1960, vosková tempera, 78x121
Před startem, 1960, vosková tempera, 80x132
Miroslav ŠtolfaNarodil se 11. srpna 1930 v Brně. V letech 1949-1953 studuje na Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně u profesorů Miléna, Urbana a Makovského. Od roku 1963 působí na katedře výtvarné teorie a výchovy UP v Olomouci, kde je v roce 1966 jmenován docentem. Od roku 1978 vyučuje malbu na katedře estetické výchovy PF MU v Brně. V roce 1992 se podílí na založení Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a na krátkou dobu se též ujímá vedení jejího malířského ateliéru. Od roku 1961 měl více než dvacet samostatných výstav a jeho obrazy jsou zastoupeny v řadě galerií včetně Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, ve vídeňské Albertině či v Museu v Bochumi. Obrazy z prostředí motocyklových závodů patří do rané tvorby Miroslava Štolfy a v roce 1961 byly vystaveny v Kabinetu umění n. p. Kniha (dnes knihkupectví Barvič & Novotný).
Foto: Ondřej Slabý