Kauza: Na prahu nové renesance...

Zpráva z Centra pro teoretická studia

Martin Reiner

S Petrem Stradickým jsme vymysleli kauzu, oslovili Ivana Havla a nakonec také přijali jeho pozvání na pravidelné čtvrteční setkání lidí z Centra pro teoretická studia, kde je Havel ředitelem. To byla pochopitelně velká troufalost.

Na jedné straně jsme seděli my, dva nedostudovaní humanisté s laickým zápalem pro přírodní vědy, a proti nám na dvacet akademiků: kybernetik Ivan M. Havel, historik Dušan Třeštík, filozof Ivan Chvatík, zoolog David Storch, astrofyzik Jan Palouš, filozof Josef Moural, matematický fyzik Roman Kotecký, filozof a biolog Zdeněk Neubauer, biolog Anton Markoš, filozof Alexandr Matoušek, sociolog Zdeněk Konopásek, filozof Pavel Kouba, matematický fyzik Samuel Zajíček a pak ještě několik hostů, nečlenů CTS, z nichž jsem bezpečně poznal jen pana docenta Šváchu, který je odborník přes architekturu...

Zadané téma setkání, "Dvě kultury po čtyřiceti letech", mělo ostře nasvítit vztahy mezi představiteli společenských a přírodních věd na konci milénia, tedy právě ony čtyři desítky let poté, co Charles Percy Snow publikoval svůj slavný esej Dvě kultury, zabývající se stejnou otázkou.

Pro celkové vyznění a konečné směrování naší kauzy bylo setkání v CTS velice důležité a nemůžeme ani dost poděkovat, že s námi měli všichni pánové tolik trpělivosti. Původní redakční záměr reprodukovat besedu v Neonu jsme ale nakonec opustili. Důvody k tomu byly dva. Jednak se nám podařilo nahrát jen asi polovinu celé besídky. (V této souvislosti snad stojí za zmínku, že první kazetu - tu, která se nahrála - vložil do přístroje filozof, kdežto tím, kdo tváří v tvář kazeťáku neobstál, byl nejmenovaný přírodovědec. To nebejvalo!) Podstatnější byl ovšem důvod druhý, vždyť i tak jsme měli na deset stran hrubého materiálu.

Hlavní hodnota - alespoň pro mě a pro Petra - té dišputace tkvěla především v řadě dílčích podnětů, které nám nakonec, jak bylo výše řečeno, pomohly ve scelení kauzy. Záznam povídání by ale vyzradil pouze to, co dávno není tajemství. Každá debata, jíž se účastní na dvacet lidí, je ve výsledku pouhou tříští názorů. Rozsah alespoň krajem dotčených témat byl - možná i naší vinou - velký: mluvili jsme o motivacích vědeckých pracovníků o možnostech, či spíše nemožnostech sdělovat poznatky čerstvě vydobyté na vědeckém poli tzv. širší veřejnosti, hodně o vztahu samotných vědců k aplikacím poznání, to jest mimo jiné o zájmu, či spíše nezájmu vědců (překvapivě i těch společenských) podílet se na opravách stávajícího společenského systému, na rekvalifikaci morálky a tak dál, a tak dál...

Jediná možnost - když jsem tak hodiny a hodiny nad tím záznamem dumal - by byla ořezat celou diskusi až na dřeň citátů, zajímavých vět... Těm ale zase chyběl náležitý kontext, a tak jsem nakonec doprostřed místnosti nainstaloval stůl virtuální a okolo něj jsem posadil pány, kteří se nikdy sejít nemohli a ani v budoucnu se jim to nepodaří. Jejich virtuální debata kopíruje některá témata, jež jsme skutečně v Centru pro teoretická studia prošli, a je třeba na závěr důrazně říct, že jsem se při její "výrobě" neobešel bez těchto titulů: Především jsem hodně čerpal z knihy biologa Antona Markoše Tajemství HLADINY, která vyjde v krátké době v nakladatelství Vesmír. (Děkuju!) Další tituly jen v heslech: Ivan M. Havel - Longing for unified knowledge, Charles Percy Snow - Two cultures, Jaan Puhvel - Srovnávací mytologie, Petr Odillo Stradický ze Strdic - Pitva koitem, Edward O. Wilson - Konsilience čili Jednota poznání, Lewis Thomas - Myšlenky pozdě v noci, Stanislav Komárek - Hlavou dolů, Ivan Wernisch - Cesta do Ašchabádu.

Některé citace jsou velmi decentními parafrázemi či volnějšími překlady; vždy ovšem důsledně ohlídáno, aby zůstal zachován smysl výpovědi.

Tak si pojďte přisednout.