Fotografie ze Sandřina archivu
Řekl bych, že většina sousedů vůbec neví, kdo v jednom z bytů sídlí. A taky bych si troufl odhadnout, že i kdyby to věděli, nemají ani tušení, co se děje uvnitř. Pracuje tady jedna z nejznámějších pražských Paní, vládkyně biče, černých kozaček, roubíku a pout - Sandra, domina a modelka.
Sandra tvrdí, že sadomasochismus (dál budeme užívat zkratku S/M), který praktikuje, nepovažuje v žádném případě za sexuální úchylku, ale za libůstku: jde přece o svobodnou dohodu obou partnerů. Hlavně ovšem zdůrazňuje, že to pro ni není jen povolání, ale naplnění životního údělu. Nepracuje jako domina, ona dominou skutečně je, a klienti to vycítí. Proto se k ní vracejí, proto se touží zařadit mezi její nejvěrnější, kterým říká otroci. Nevěříte? Čtěte dál.
Nejdříve vás zveme na návštěvu Sandřina pracoviště. Předsíň vypadá docela obyčejně - dokud nezačnete přemýšlet, proč visí na stojanu policejní uniforma. Ale to hlavní čeká nezasvěceného návštěvníka v místnosti za závěsem. Na zemi solidní dřevěná kláda, u stěny lavice s pět centimetrů širokými řemeny na upoutání. Stěny plné předmětů, které byly většinou původně vymyšleny na to, aby lidem život znepříjemňovaly. U Sandry je tomu naopak - tady se bolest v nepochopitelných zákrutech lidské mysli mění v rozkoš.
"Bicích nástrojů mám zhruba devadesát druhů," chlubí se. "Nejrůznější typy bičíků, tady v rohu jsou rákosky, důtky, profesionální policejní pendreky, ale třeba taky plácačky. Pak věci na bondáže: kůl, kříž, kláda, trestná lavice, kladka, síť - a pochopitelně provazy, kožená pouta, policejní želízka..." Vedle vidím palečnice, kovové i dřevěné. Obojky: některé z nich jsou spojené s pouty, aby měl klient zároveň svázané ruce. Různé typy rozporek na nohy. "Myslím, že v tomhle jsem skutečně dobře vybavená," poznamená Sandra. "Zatím to tady nemám velké, ale nikdo si ještě na nedostatek místa nestěžoval - koneckonců jsou stejně většinou přivázaní. A pokud mi třeba chtějí uklidit, mají k dispozici celý byt. Ale i tak se chci přesídlit do většího, do centra."
Těžko se dá přehlédnout, že spousta klientů si potrpí na oblečení. "Guma, latex, kůže, igelit, gumolatex," předvádí Sandra svoji výbavu. "Ve většině případů jsou šité na míru, protože mám nekonfekční postavu. Oblečky, jaké mám já, ty se myslím nenajdou nikde. Někteří klienti jsou dost kritičtí, skuteční perfekcionisté s dokonalým přehledem o tom, co která z nás nabízí - a ti tvrdí, že v oboru jsem na tom vůbec nejlíp. Málokde třeba můžou uspokojit zákazníka, který chce gumu nejen pro mě, ale i pro sebe. Impozantní je i sbírka pečlivě vyčištěných bot, od lodiček na nestvůrně vysokém podpatku po kozačky do půli stehen. "Ty si necháváte šít na míru?" "Ne, boty se dneska naštěstí dají sehnat ve všech možných druzích. Taky jich mám asi šedesát párů."
V policích na stěně najde návštěvník sbírku nejrůznějších předmětů všech velikostí, které se dají nasadit (nebo zastrčit) téměř kamkoli.
A samozřejmě roubíky: "Normální nebo dusící," vysvětluje Sandra rozdíl. Dokonce plynová maska. Různé typy rukavic, kožené, latexové. "Tyhle jsou pěkné. Takhle dlouhé se u nás třeba neseženou." Korzety několika typů, s podprsenkou i bez. Kraťasy, latexové i kožené. Popruhy, body, pásky, vesty, minišaty, kombinézy. "Tohle je latex a tohle gumolatex. Ten se u nás neprodává; šaty mi přivezl jeden otrok z Anglie, kde je nechal ušít na míru. Stály asi dvacet tisíc, ale vypadají dobře. Když to chtěl, tak to má."
"Tohle je na elektřinu?" "Samozřejmě. Elektrosex je dneska dost oblíbený. Tady jsou různé masážní přístroje s nástavci a tady soupravy na elektrošoky. Nevypadají vábně, ale o to jsou účinnější. No a tady vidíte věci na klinik: klystýr, injekční stříkačky - ty mají samozřejmě spíš psychologickou, odstrašující funkci - a pak výbavu běžné lékařské ordinace. Tonometr, teploměr, gynekologické kleště..."
Prohlídka dámských skříní obvykle nepatří mezi oblíbené mužské zábavy, ale ani tohle u Sandry neplatí. "Žádané jsou kožichy. Tady mám pravý a tady umělé. Tohle jsou kožené obleky větších velikostí pro klienty a taky igelitové pláštěnky. Moje sbírka uniforem: policejní, vojenské... Plavky, prádlo a tak dál."
Že bych po prohlídce Sandřina pracoviště dostal zrovna strach, to se říci nedá. Ale mrazilo mě. Prý zbytečně. Je jenom tak zlá, jak to má kdo rád. Ovšem vyzkoušet na vlastní kůži jsem se to neodvážil.
Nutno přiznat, že ani na ulici se Sandra nedá přehlédnout. Jako každé ženě jí zájem dělá dobře; ale problémem, jestli si ji dotyčný muž prohlíží jako případný klient nebo jako prostý čumil, se nijak zvlášť nezabývá.
"Nad tím vůbec nepřemýšlím. Jsou dominy, které se oblékají tak, aby to na nich bylo vidět na první pohled, třeba do kůže. Já se takhle dryáčnicky nechovám, běžný člověk na mě ani nepozná, že jsem domina. Mě spíš chlapi berou jako ženu, jako případnou oběť."
Nad otázkou, jestli jí to taky dávají najevo, jenom mávne rukou:
"No jo. Oslovují mě pořád. Ale kdo jsem, to je většinou nenapadne."
Naštěstí pro ně, dá se říci.
Novináři se jí často ptají, jestli mají muži, kteří ji navštěvují, něco společného. Ona sama takový dotaz považuje za trochu naivní.
"Jsou to rozdílní lidé jako všude jinde. Možná se mezi nimi víc objevují takoví, kteří jsou ve svém oboru úspěšní, protože je to i otázka peněz. Ne že by museli být bohatí, ale S/M studia přece jenom navštěvují hlavně ti, kteří si to mohou dovolit. Možná podstatnější než peníze je ale odhodlání vydat se sem. Spousta lidí ho v sobě nikdy nenajde a jenom o tom sní. To je pak ovšem jejich chyba, protože člověk by měl zkusit všechno. Pokud o tom budou celý život jenom přemýšlet, odkládat to, můžou být taky sami proti sobě."
Spektrum zákazníků má Sandra skutečně široké:
"Od podnikatelů a umělců po zedníky. Samozřejmě převládají spíš lidé inteligentnější - hloupý člověk je totiž hloupý po všech stránkách a je rád, že zvládne normální sex, natož aby vymýšlel nějaké kudrlinky okolo, na to už nemá energii. Co se týče konkrétních povolání, těžko si vzpomenout na nějaké výjimky: snad je mezi nimi míň lékařů, ale spíš proto, že jsou hodně zaměstnaní. Běžný podnikatel si chvilku najde, ale jak má chudák lékař utíkat z nemocnice."
Dotaz, jestli si vzpomene na povolání, jehož představitel u ní ještě nebyl, Sandru rozesměje.
"Takových je skutečně strašně málo. Snad kominík, ale jinak nevím."
Zvlášť Sandře uvízly v paměti návštěvy studentů filozofie.
"Jednak mívají bohatou fantazii, spoustu zajímavých a inspirujících nápadů, a jednak bývají věrní," dodává. "Většina těch, co znám, už dávno vystudovala, pracují, ale chodí pořád."
Je to možná zvláštní, ale jsou lidé, kteří se k domině chodí (mimo jiné) vypovídat.
"Často se mi klienti svěřují i s osobními problémy. Pokud to není klasický otrok, který chce být submisivní úplně ve všem a ani nepromluví, tak si vykládáme o čemkoli. Zvlášť když se klient vrací, dřív nebo později o sobě leccos řekne. Ostatně mě samotnou třeba jeho povolání zajímá, proto se zeptám. Samozřejmě když vycítím, že nemá zrovna sdílnou náladu nebo povahu, neútočím. Ale dokážu taky odhadnout, co kdo dělá, a to s dost velkou přesností - řekla bych teď už tak na osmdesát procent."
Převážná část S/M orientovaných klientů pochopitelně své zaměření úzkostlivě tají, a to zejména před rodinami. Ale jsou výjimky.
"Řekla bych, že manželkám se klienti asi nesvěřují - zbytečně by žárlily. Znám několik takových případů, ale to jsou spíš extrémy.
O jenom člověku z Pardubic to ví celá rodina, ale taky jsou u nich na S/M orientovaní všichni. Jeho paní je domina, ale on jezdí ke mně kvůli změně a profesionálnímu vybavení. Jeho syn taky chodí k domině, dcera dělá v erotickém salonu - a všichni si libují. Píše mi v dopisech, kde byl jeho syn u dominy a co se tam dělo. Koupil si taky mou videokazetu a pak mi líčil, jak ji všichni sledovali a komentovali, co se komu líbí a co ne. Vždycky se těší, až dostane výprask a doma se pak předvede."
Požadavky S/M zákazníků se přirozeně liší. Sandra říká, že jejich nápady a fantazie by vydaly na samostatnou knihu. A samozřejmě má tato skupina i svůj vlastní jazyk.
"Bondážisti chtějí svazovat, fetišisti jsou zatížení třeba na určité oblečení, pak jsou ti, co mají rádi dušení, další jsou zaměřeni na foot fetiš, tedy chodidla; baby sex je převlékání za děti, třeba s plenkami... Desítky a desítky způsobů a jejich kombinací. A to nejpodstatnější, nač musím pamatovat, je, že každý zákazník je jiný."
Podívejme se například, na co všechno mohou být zaměřeni fetišisté.
"Toho je... Latex, kůže, guma: používá se výraz gumisex. Někoho třeba vzrušují gumové holínky - což příliš nechápu - jiného zase gumová plynová maska. Jeden klient chce, abych si ji brala i já. Ze začátku jsem měla vždycky strach, že se v ní udusím. Někdo je na punčochy, někdo má rád boty na tlustém podpatku... Měla jsem tady klienta z České Třebové, který si vozil teplákovou soupravu, a to pro mě i pro sebe, takže to tady vypadalo jako na cvičišti. Tepláky pro mě byly extra hnusné a velké a musela jsem mu v nich chodit dokonce otvírat. Tehdy se ještě zamykaly domovní dveře a já jsem takhle vymustrovaná běhala o dvě patra níž - vždycky jsem se jenom děsila, abych nepotkala souseda. Potom dotyčný chtěl, abych mu ty tepláky přetahovala přes hlavu. To je taková specifická kategorie klientů, já jim říkám "sauňáci." Mají rádi teplo. Nosí si speciální oblečení, vždycky přitáhnou obrovský pytel a já už vím, co v něm bude: svetry, kabáty, košile, vaťáky... Čím víc vrstev, tím líp. Ten klient z České Třbové jich sice neměl tolik, ale zase se vzrušoval nejen teplem, ale i tím dušením."
Dusící praktiky mají klienti vůbec v oblibě, nejen zmínění "sauňáci", ale například ti, kteří vyžadují roubík. Podle Sandry ale v její mučírně nikdo nemusí mít strach o zdraví.
"U mě se nikomu nestane nic, co by sám nechtěl. O to se umím postarat."
Mezi nejkurióznější doplňky Sandřiny mučírny patří výbava pro elektrosex. Sandra sama na ní ale nic zvláštního nevidí:
"Je to vlastně takové hraní. Zájemci o něj nejsou často vůbec zaměření na S/M, ale mají rádi masáže s pomůckami, jak tomu říkáme. Ublížit klientovi rozhodně nemůžu: za bezpečnou se považuje hranice dvanácti voltů a já mám maximum deset. Zajímavé je, že většina lidí začíná na nižší hranici, ale postupně, jak "trénují", ji můžou zvyšovat."
Klinický S/M, tedy hra na pacienta a lékařku, není podle Sandry tak častý, jak si většina lidí představuje.
"Já mám tu výhodu, že se zajímám o medicínu a farmacii, takže lékařské vyšetření u mě působí skutečně věrohodně. To je velmi důležité; klienti totiž chtějí doktorku se vším všudy. Bílý lékařský plášť, rukavice, chirurgickou roušku, tonometr... Abyste tohle mohl dělat, musíte samozřejmě za prvé dodržovat zásady hygieny a za druhé mít znalosti z fyziologie a anatomie. A protože já je mám, můžu klientovi dokonce doporučit nějaký druh léčby, pokud vidím, že s ním něco není v pořádku."
Proti kliniku vypadají některé další praktiky skoro laskavě. Jak by se vám líbilo hrát si na zlobivého žáka, kterého trestá blond učitelka s nadstandardní postavou?
"Jak vidíte, kvůli klientům jsem si pořídila i školní tabuli. Zvládám češtinu, chemii, biologii, trochu němčinu. Dokonce s nimi píšu diktáty a opravuju jim v nich chyby. Potom samozřejmě následuje trest a doučování. U některých je za tu dobu, co sem chodí, vidět pěkný pokrok. Tuhle službu ocení lidé, kteří chtějí dostávat výprasky, ale zároveň mají fantazii, touží se vžít do role a procítit ji - a to nejde, když výprask přijde jenom tak bez příčiny. Proto tahle předehra."
Ani klient, který napíše diktát bez chyby, dominu nezaskočí.
"Stává se to málo, dávám jim dost složité texty. Pokud si vzpomínám, měla jsem jednoho jediného klienta, který pravopis ovládal úplně perfektně. Ale když k tomu dojde, domina je od toho, aby nějaký důvod k trestu našla, i kdyby to měl být neúhledný rukopis. Ovšem většinou jsem spíš překvapená, jak jsou na tom lidé s rodným jazykem bídně."
(z knihy Jakuba Nerada Hrátky jedné plavovlásky, vybral a upravil Vladimír Fanta)