Ano, ne a proč?

Ptáme se zajímavých lidí, co je zaujalo, nebo naopak otrávilo v kultuře poslední doby...

Viola Fischerová, básnířka a překladatelka

ANO:
Když jsem si přečetla druhou esejistickou knížku Pavla Švandy Věčný nedostatek věčnosti, vytáhla jsem z knihovny znovu jeho první eseje Zkušenosti. Nejen z potřeby pokračovat, ale i z náhlého strachu, že se mi něco podstatného, čeho jsem se zúčastnila, může zase vzdálit. Ne skutečnosti, v kterých žijeme a o kterých je tu řeč, ale především to, jak se tu o nich přemýšlí a jak se ty věci domýšlejí do jejich důsledků: ta naznačená cesta od náhražek "v přízemí s nízkým stropem" k vědomí o "smyslu pro základní tvar lidské naděje". Tolik pokud jde o existenciální problematiku. Psavec ve mně se tetelil, jak skvěle je to napsané.

ANO:
Na ČT 2 "Dukla, krev a mýtus". Výborný, věcný, objektivní dokument. Člověk sice ví, že na vojnu chodí mladí muži, ale přesto bylo úděsné přihlížet, jak se ta krvavá hra hraje - na obou stranách - se sotva odrostlými kluky.

Vděku se - stejně jako západním letcům - nedostalo ani bojovníkům z východní fronty. Jak už se komunisté báli každého, kdo měl odvahu a uměl bojovat. A to je ta obzvlášť odporná dějinná tečka.

NE - s výhradou:
Z šestisetstránkové Havlovy biografie od profesora Keana jsem četla jen ukázky, otištěné tuším ve Večerníku. Redakce se, jak už bývá v kraji zvykem, soustředila na jediné téma, totiž Havlův milostný život. To, co nám však předložila, se vyznačovalo takovou mírou nevkusu, že něco podobného můžeme jistě očekávat od hodně šmíráckého plátku, sotva však od vážně míněné knihy.

Autor této biografie má ovšem jednu neocenitelnou přednost: sedával nejspíš u Havlů pod stolem, nepobýval-li časem rovnou v Havlově hlavě. Těžko jinak vědět, co si Havel o tom či onom výroku své ženy m y s l e l. (Svora tomu říká "dokument s literárními licencemi".) A ten styl! "Olžina slova ho" - při snídani - "zasáhla jako kulka do zad." Řeč je také o milence "s jiskrnýma očima", která se, kdykoliv mluví o Havlově vášnivé lásce a její havárii, "vždycky celá roztřese".

Z kritické recenze Jiřiny Šiklové (Respekt) jsem se ovšem dověděla i jiné podstatné věci. I zde je řeč o autorově nevkusu, ale jinak řadí Šiklová Keanovy kapitoly o Havlově politické činnosti do roku 1989 a jeho rozbory Havlových her k tomu nejlepšímu, co bylo o těchto tématech napsané. Pars pro toto tu zřejmě neplatí. Patrně má pan profesor pouze neřestnou zálibu v románcích pro ženy a v bulvárním drbu.

Petr Minařík & Pavel Řehořík, divadelní nakladatelé z Brna

Ř.:

Ačkoliv ne úplně aktuální, přesto stále platná kulturní událost v Brně. Co je to?

M.:

Nový barman v Kabinetu múz?

Ř.:

Hloupost!

M.:

Nová značka piva v Kabinetu múz?

Ř.:

Ale (směje se), snaž se... Přemýšlej!

M.:

Už to mám! (vítězně) Socha ptáka od Libora Havlíčka.

Ř.:

Tak. Ač není profesí sochař, sám postavil v Brně velikou sochu, vše kolem vyběhal, peníze sehnal...

M.:

Úžasné! A opačně? Nejhorší zážitek?

Ř.:

Deníkové ankety na konci roku.

M.:

(nestydatě) Nač si stěžuješ? Vždyť i my jsme bodovali.

Ř.:

Ale o to nejde. Jde o to, kdo v nich hlasuje. To už Pluháček, když oslovil nás, to dělá lépe.

M.:

No toť.

Ř.:

Zřídka, velmi zřídka zříš v takové anketě odpovědi chrabrých Moravanů a Brňanů zvlášť. To mi vadí. (kajícně) Toto snad chápeš, ne?

M.:

Již ano, promiň.

Eva Kantůrková, spisovatelka a vedoucí odboru literatury na MK ČR

Jak jsem přemýšlela, co odpovím, přistihla jsem se v jakémsi kulturním negližé. Protože se už druhý rok zabývám ustavičným hledáním zdrojů a způsobů získávání finančních prostředků pro kulturu, najednou jsem si uvědomila, že mě tato ryze praktická starost deformuje a do značné míry mi zakrývá kulturu samu. Mám silný pocit, jako bych měla odpovědět, že je kultura přezírána, a přitom vím, že kultura má sílu žít naplno v jakýchkoli podmínkách, i hodně stísněných.

V napětí mezi těmito dvěma polohami, a zejména, abych nezačala popisovat, co mě otrávilo, na Vaši otázku odpovím takto neurčitě.

Tomáš Baldynský, šéfredaktor nového filmového časopisu Premiere

Už podruhé s nadšením pročítám knihu Samuela Rosenberga Naked is the nest disquise (Nahota je nejlepší převlek), v níž se tento literární vědec zabývá odhalováním jinotajů v holmesovském díle A. C. Doyla.

Byl opravdu Nietzsche předobrazem profesora Moriartyho? Byl vynálezcem skvělé vzduchovky plukovníka Morana německý filozof Herder? Otázky, otázky, otázky... Ovšem skvěle zodpovězené.

A v polovině února bude mít premiéru film mladé české režisérky Alice Nellis. Má krásný příběh, Iva Janžurová v něm hraje tak, že rozplakala i litevského kameramana Greičiuse, a v roli železného muže, který všechno vydrží, se v něm objeví Petr Lébl.

Svět filmu byl vždy o něco krásnější než naše slzavé údolí.